Wuwejův zápisník

Vladislav Vančura: Markéta Lazarová

09.01.2019 22:24, Wu | knihy | komentáře -

obálka Markéta LazarováVladislav Vančura ve svých prózách hodně experimentoval se styly a žánry, a ačkoli je všechny spojoval nezaměnitelný rukopis, vždy se něčím odlišovaly. Markéta Lazarová je balada v próze, tedy lyricko-epický příběh s tragickým dějem. Absenci veršů Vančura nahrazuje básnivým jazykem:

Tam, kde je nám hledati jadérko bytosti, jadérko podvědomí, citu, vidění a slyšení, jadérko řeči, jež u každého člověka je jiná, jadérko zabarvení, odlišnosti a shod, v tom místě, v té tajuplné končině těla slyšela šumění a marné slovo, jež opakuje zobák malomoci. Jak často bychom chtěli vysloviti nevyslovitelné, jak toužíme vtěsnati v jedinou chvíli to, co nemá času! Vy starodávné povídky o výpravách k vlastnímu srdci, přispějte jí, ať se zvedne stavidlo řečí! Ať skane zajíkavé slovíčko na její jazyk!
Ach, Alexandra mluví sama k sobě a vše, co mluví, je plno příhod, které se udály velmi daleko. Toť bájivé hoře milenců.
“ (Str. 115)

Díky tomu je to opravdu jako číst báseň. Nese to s sebou ovšem i nevýhodu, protože místy jsou slovosled a použitá slova natolik nezvyklé, že je text až nesrozumitelný a vyžaduje důkladné soustředění.

Již neobnovíme výbojů, za něž se sedí v šatlavě, již jich neobnovíme, ale ani v míru není veta po statečnosti, Kozlík se dá přemoci leč smrtí.“ (Str. 106)

Kniha zachycuje epizodu ze života loupeživého rytíře Kozlíka. Práce jeho bandě nevoní a tvrz Roháček je vypálena co deset let. A právě se blíží trestný pluk vyslaný králem. Kozlík pošle žádost o pomoc k Lazarovi, sousedovi a podobnému kumpánu, ten je však připraven podvolit se králi, vyplatit své hříchy, a pomoc odmítne. Souhrou okolností se k sobě dostanou Kozlíkův syn Mikoláš a Lazarova dcera Markéta, a také syn německého hraběte Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra.

Vzplane láska – ale jaká by za takových podmínek mohla být jiná, než tragická? Alexandřina duše je rvána na kusy rozporem mezi láskou – a odporem k změkčilosti mladého hraběte. Markéta se zmítá mezi oddaností Bohu, kouzlem lásky a hříchem. Mikoláš ze všech sil následuje svou vášnivou mysl, ať už je to láska, vzdor otci či sebevražedný útok na boleslavskou věž… Nemůže to skončit jinak, než špatně.

Učiňte lidé, v závrati svojí moci vše, a učinili jste jen maličko. Nic, neboť poroučíte ubohému tělu. Vy poroučíte, ale Bůh vládne. Vodí duši po nepřístupných cestách a káže jí vykonati skutky začasté nevyličitelné a přehrozné. Domníváte se, že jste porozuměli světu, ó pýcho, což neslyšíš sykot hada, který je blízko?“ (Str. 163)

Ale co si čtenář odnáší, co mu chtěl básník říci? Inu, že láska je nejsilnější, že dává smysl i uprostřed smrti, že díky ní život pokračuje.

(A těším se na Vláčilův film – i když se ho trochu bojím.)

Odkazy:

nakladatelství Československý spisovatel, Praha 1973, ID 22-089-73

12345
1547069040000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online