• Forenzní mysl – příčina a důsledek, Occamova břitva, logika a manipulace, vědecká metoda
• Atmosféra místa činu – prohledání, návaznost důkazů, detaily, vzbuzené podezření, corpus delicti, nové techniky, těla v zemi
• Čas ukáže – tělesná teplota a rozklad, larvy hmyzu, faktory ovlivňující rozklad
• Otázka totožnosti – identifikace, otisky, psi, forenzní antropologie, analýza DNA, krev
• Příčiny – bodné a řezné rány, škrábance a odřeniny, zadušení, oběšení, tupé předměty, zastřelení
• Jedy – toxikologie, podávání jedu, kyanid, oxid uhličitý a uhelnatý, alkohol, drogy, léky
• Destrukce – požáry (příčiny, ohledání na místě činu, rizika, akceleranty hoření), výbušniny
• Slova a zobrazení – grafologie, padělání dokladů, mluvené slovo
• Drobné detaily – sklo, vlasy a chlupy, textilní vlákna, stopy krve

Vše je bohatě dokumentované obrazovým materiálem.

Kromě popisu běžných postupů také rozbíjí časté mýty:

„Kyselina není jedinou látkou používanou vrahy, aby se zbavili těl obětí. Dalším takovým prostředkem – velmi oblíbeným u spisovatelů detektivek – je nehašené vápno. Vápno je kysličník vápenatý s chemickým vzorcem CaO. Přijde-li do styku s vodou, přemění se na hydroxid vápenatý se vzorcem Ca(OH)₂. Tato sloučenina, známá jako hašené vápno, je skutečně velice silná žíravina, ale její účinek na zakopaná mrtvá těla vůbec není takový, jak by člověk očekával.
Když je tělo uloženo do země a pokryto nehašeným vápnem, kysličník velice rychle reaguje s vodou v zemině a v samotném těle a přemění se na žíravou formu hašeného vápna. Na povrchu těla dojde k určitým změnám v důsledku styku s žíravinou, ale teplo, které se při reakci uvolňuje, je tak intenzivní, že ho velice rychle dehydruje – vlastně mumifikuje. Přitom mumifikovaná těla, jak jsme již viděli, se snadno nerozloží.“ (Str. 36)

nebo

„Jedním z obvyklých dějů, které jsou tak často k vidění ve filmech s detekticní zápletkou, je situace, kdy policejní inspektor nalézá na místě činu ruční střelnou zbraň a opatrně ji zvedne pomocí tužky vsunuté do hlavně. To má naznačovat, že inspektor se snaží vyhnou poničení důkazů, kdyby zbraň uchopil rukou – nechce rozmazat případné otisky prstů. Ve skutečnosti zvednutí zbraně tímto způsobem je to poslední, co by člověk měl udělat, protože cokoli zasunutého do hlavně téměř jistě zanechá známky na šroubovici polí drážkování.“(Str. 104)

Vlastně i stanovení doby smrti je mnohem obtížnější, než vypadá – rychlost chladnutí těla se liší podle podmínek (prostředí, konstituce, smrt nedostatkem kyslíku), posmrtné zbarvení se mění jen v prvních pár hodinách, rigor mortis je vysoce nespolehlivý a v  delším období po smrti už se dá řídit jen stupněm rozkladu.

Pro spisovatele detektivek by to měla být jistě povinná četba, ale myslím, že by oslovila kohokoliv (samozřejmě pokud se mu už ze samotné myšlenky na mrtvé tělo nedělá špatně).