Sbírku básní Václava Vokolka jsem si pořídil pod dojmem ze skvělé Mytologie zahrádkářské kolonie. Očekávání naplnila – tematicky jsou básně krásné, hluboké, krajina přírodní se prolíná s krajinou duše, mýty a poznání, nesdělitelnost prožitku.
(...)
Průrva řeky se naplňuje ozvěnou
a svíjí se v básníkových slovech jako had.
Snad slova dozní v útrobách. Snad.
Snad zaženou odvěký hlad.
Po poznání? Po setkání? Po pokání?
První hvězda se nad krajinu nahne.
Tma se rozprostírá a večerem studeně táhne.
(...)
Modrý prach, str. 14
I rýmy, byť s nimi autor šetří, se objevují a pak se díky nim verše rozezpívají.
Co jsem ale nepochopil je formátování básní – prakticky všechny jsou graficky upravené, jako kaligramy, jenže ať se snažím jakkoliv, ve většině jsem význam nedokázal dekódovat.
Skončil jsem u toho, že jde o jednotící prvek, ony obrysy, které figurují v názvu sbírky. A doufám, že se mi do toho povede proniknout, až se ke knize vrátím příště.
nakladatelství OMEN a Městská knihovna Děčín, 2007, ISBN 978-80-903789-1-9, cena 200 Kč
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.