Jiří Šotola: Psí hodinky (Wuwejův zápisník)

Proč jsem začal prohledávat výbory z díla Jiřího Šotoly jsem psal u toho minulého, teď už jen dodám, že onu báseň jsem opět nenašel. Nu co se dá dělat, do dalšího pokusu už se mi nechce.

Psí hodinky jsou výbor ze sbírek Hvězda Ypsilon /MF 1962/, Co a jak /ČS 1964/, Podzimníček /MF 1967/ a úryvek ze hry Antiorfeus /1966/. Prakticky všechny básně jsou psány volným veršem a ani jejich obsah mě příliš neoslovil. Řekl bych zklamání – nebýt básně Milenci. Kvůli ní kniha za nákup stála.

Milenci, str. 46
(...)
A on jí vypráví, jak za onoho času
mívával kámen kalhotky a luna jako krajáč
bývala plná mlíka, stála na dlážkách
v hlubokém chladném sklepě, vzhůru dnem,
a lidi pili, pijou, budou pít,
dokavad nevystydne
krev lidská, šťáva bláznivá.
Ona se tiše usmívá,
ona to zná, tu směšnosladkou řeč,
jež prostě značí: Miluju tě.

Vtom se on začne chvít a řekne: Táhne to tu ze všech stran
a naše duše bez košile jsou...
což bývávalo dřív
předehrou k divokému padání,
tvář na tvář, kůže na kůži. Leč dnes
už by to bylo směšné. Rukou studenou
mu ona ústa přikryje a povídá mu: Tak,
a to je všecko, příteli. Teď ještě smrt
a takové ty povinnosti. To
už není zajímavé. Půjdem. Miluju Tě.
Bylo to velikánské štěstí,
žít.
(...)

Dojemný obraz setkání po letech, vzpomínka a velikánské štěstí, žít. A také přesvědčivý důkaz, že rýmy nejsou v básních nejpodstatnější...

nakladatelství Mladá fronta, Praha 1968, 23-127-68, cena 180 Kč (antikvariát)

Jiří Šotola: Psí hodinky

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv