A samozřejmě tibetští mniši:

Během dvacátého století kouzlo hrdelního zpěvu objevili někteří Evropané a přinesli jej i na Západ, od tradičních způsobů trochu pozměnili metodu, je méně syrový a více mystický, často se zpívá v dobře rezonujících prostorech, v kostelech.

Prakticky všechny články a texty používají slova „hrdelní“, „harmonický“ a „alikvótní“ zpěv jako synonyma, já tam ale vidím významový rozdíl, za hrdelní zpěv považuji velmi hluboké mručení tibetských mnichů a tuvanský styl kargyraa, kde rozechvěním hrtanu vzniká o půl oktávy nižší, drnčivý hlas. Zkrátka u hrdelního zpěvu čekám vznik zvuku hluboko v hrdle. Zatímco alikvótní=harmonický pak chápu jako produkování alikvótních tónů rezonancí v ústech.

K čemu jsou alikvótní tóny dobré a proč jsou užitečné? Má to několik vrstev

• to nejesoteričtější vysvětlení operuje s doplněním chybějících frekvencí a harmonizací organismu s pozitivními dopady na zdraví duševní i tělesné
• méně esoterické mluví o tom, že hlasivky jsou těsně spojené s psychikou (proto stažený hlas při stresu) a že jsou provázané obousměrně, tedy při uvolnění hlasivek se léčivě uvolní i naše mysl
• a konečně vysvětlení nejméně esoterické upozorňuje, že klidné soustředění na harmonický zpěv je vlastně meditace a stejně jako meditace uklidňuje a vyprazdňuje mysl.

Z vlastní zkušenosti můžu doplnit či potvrdit:

• uvolnění hlasivek a následnou reakci mysli při stresu
• tělesný účinek vibrací, kromě ‚masírování‘ i uvolnění dutin při rýmě
• rozdýchání zlepšuje okysličení
• mám pocit, že i dlouhodobě je hlas znělejší (těžko říct, jestli fyzicky mění hlasivky, nebo jde o uvolnění a naučení se plněji hlas používat)
• meditace to rozhodně je, nutnost precizně modulovat vyžaduje dost pozornosti a tak mysl nemá takový rozlet

Ještě si poslechněte, co umí tahle paní:

A příště se podíváme, jak se alikvótní zpěv naučit.