Wuwejův zápisník

Jerome Klapka Jerome: Poutníkův deník / Lenochovy myšlenky

30.01.2012 00:26, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Jerome Klapka Jerome: Poutníkův deník / Lenochovy myšlenkyKniha je velmi nesourodé spojení cestopisu a souboru esejů.

Poutníkův deník vypráví o cestě autora a jeho přítele, titulovaného jako B., do alpské vesničky Ober-Ammergau na vyhlášené pašijové hry, které se zde uvádějí už od středověku každých deset let jako výraz vděčnosti za osvobození od moru. Cestovatelé putují vlakem, Klapka komentuje krajinu i zvyklosti a pomocí rozdílnosti Němců a Angičanů se snaží o humorné vyprávění. Bohužel se to vůbec nedaří, popisy jsou málo zajímavé, závěrečná chvála německého národa poněkud servilní a humor křečovitý. Ukázka z bádání v jízdních řádech německých drah, kde oba přátelé sice našli čas odjezdu, ale nikoliv cíl cesty:

Je to zřejmě vlak, který vyjíždí z Mnichova v 1.45 a jede někam nazdařbůh. Snad je to mladý, romantický vlak, který má rád tajnosti a nechce prozradit, kam jede. Nejspíš to ani sám neví. Jede prostě za dobrodružstvím. Řekne si: 'Vyjedu v 1.45 přesně, jen abych někam jel, nebudu na to myslet a uvidím, kam se dostanu.'
Může to také být tvrdohlavý, umíněný mladý vlak, který nechce být řízen a poučován. Ředitel dopravy by chtěl, aby jel do Paříže nebo do Petrohradu. Starý šedivý přednosta stanice s tím nesouhlasí a snaží se vlak přemluvit, aby jel do Cařihradu nebo případně až do Jeruzaléma. Zároveň mu domlouvá, ať už se rozhodne tak nebo onak, kam vlastně dojede, aby si dal pozor na nebezpečí, kterým se vystavují mladé vlaky bez přesného cíle a účelu v životě. Jiní lidé, kteří byli požádáni, aby na něj působili svým vlivem, k němu otcovsky mluví a prosí ho, aby jim vyhověl a jel na Kamčatku, do Timbuktu nebo i do Jericha, podle toho, co si myslí, že by bylo pro něj nejlepší. Když však tito lidé vidí, že vlak nedbá jejich domluv, rozzlobí se a řeknou mu, aby si jel, kam chce.
“ (Str. 122)

Naopak Lenochovy myšlenky, eseje, jsou skvělé, je to velký kontrast oproti prvnímu textu. Ať už mluví „o radostech a prospěchu otroctví“ (sociálního zařazení, práce a každodenního života), o lásce, ženách nebo třeba pohledu na svět, pokaždé má přesné postřehy:

To svět stárne, ne my. Děti si přestávají hrát a časem zvážní, oči děvčat ztrácejí lesk. Kopce jsou o něco strmější, milníky jsou zaručeně dále od sebe. Písně, které si zpívají mladí, nejsou tak veselé jako ty, co jsme zpívali my. Dny jsou dnes o něco chladnější a vítr trochu ostřejší. Víno nějak ztratilo svou chuť. Nové vtipy už nejsou jako ty staré. Ostatní mládenci se stávají nudnými a jednotvárnými, jenom my jsme se nezměnili. To světu přibývá let.“ (Str. 196)

Přesné postřehy, poetický a přitom svižný sloh. Pokud se do čtení pustíte, a Poutníkův deník vás nezaujme, přelistujte na eseje - byla by škoda je vynechat.

nakladatelství Garamond, Praha 2002, ISBN 80-86379-34-5, cena cca 50 Kč (Levné knihy)

12345
1327879560000

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online