Básně Oldřicha Mikuláška, druhého nejznámějšího brněnského básníka (po Skácelovi; Fišmeister je až třetí [úsměv]), jsou... rafinované. Těžko je nějak specifikovat, snad jako bohaté obrazy a dramatické napětí v každodenních záležitostech. Zatímco Skácel zajme čtenáře ihned, Mikulášek vyžaduje ponor a soustředění, k básním je třeba se vracet.
Křehké věci (Str. 79, sbírka Agogh)
Pramínkem tenkým crčí víno.
Nejtišším hláskem zpívá pták.
Nevím, či je to něčí vinou,
že probírám se pavučinou
jen kmitem řas
a jemně tak,
abych z ní rosu nesetřás.
Tak zachraňujeme křehké věci.
Snad nejskrytější city... Snad.
Možná i tajnou radost něčí
smlčíme jenom ptačí řečí,
tou beze slov,
s níž chodí spát
nach v růži zas - už vyhaslou.
Protože se jedná o výběr z jeho tvorby, je zachycen vývoj od poetismu a přírodních témat, přes kontrast všednosti a krásy života, k tíživosti smrti a zklidnění stáří. A jihomoravský prostor, samozřejmě - víno, země, déšť a slunce.
Podrobné heslo o básníkovi najdete ve Slovníku české literatury, ukázky ze sbírky Šokovaná růže na stránkách Andělský svjet, ze sbírky Agogh na Nokturno.net.
A já se k němu zase brzy vrátím, jedno přečtení opravdu nestačí.
nakladatelství Euromedia Group k.s. - Odeon, Praha, 2004, ISBN 80-207-1159-7
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.