Úrodná krajina ponoření (Wuwejův zápisník)

Pocházím z kopcovitého podhůří Šumavy, takřka její brány, a když se na ta místa vracím, je to samozřejmě ono, krajina se do mě otiskla. Ale pomalu mě adoptuje i krajina úplně jiná, teplé polabské roviny. Poprvé jsem si toho všiml před dvěma roky, kdy jsem pocítil potřebu vyrazit na pěší výpravu mezi pole a louky.

Je tu blíž Země, úrodný klín. Volá sundat boty a je to pocit, jako bych se brodil, nepatrný a malý vedle všech těch sil života. Uprostřed těžké, horké, měkce dýchající a sluncem zářící plochy jako bych vrostl, stal se její součástí a její pamětí. Přijímání.

Asi bych tomu nevěřil, kdybych to nezažil a necítil. Půjde to ještě dál? Splynu ještě víc? Nevím; jisté je, že mám zase chuť vyrazit ven...

P.S. Kniha Václava Cílka "Krajiny vnější a vnitřní" mi jen pomohla lépe si uvědomit, co už delší dobu klíčilo.

Úrodná krajina ponoření

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv