U zkoušky z analytické chemie mi pan profesor povídá, že je to se mnou těžké, že je na mě vidět pragmatismus, že jsem se naučil jen tolik, abych zkoušku udělal, a že se mu to nelíbí. A že mi dá vybrat, jestli chci trojku, nebo přijít příště znovu. Vybral jsem si trojku, načež profesor pravil, že to jen potvrzuje pragmatický přístup. Těžko vysvětlovat, že jsem už rok chodil do práce na plný úvazek a nezbýval čas, cítil jsem se pod psa. Dohodli jsme se, že mu u státnic ukážu, že takový nejsem. Po pravdě řečeno si nejsem jistý, co jsem mu vlastně u státnic ukázal, protože tam jsem měl úplně jiné starosti :). Kvízová otázka - jestlipak víte, proč se dává kyselina dusičná do hnědých lahví a ne do zelených? Já to nevěděl, ale nenechali mě být, dokud jsem to nevymyslel. Když si ale dnes čtu citát jednoho z pragmatiků, možná měl pan profesor pravdu, alespoň částečně:

Ch. S. Peirce: „Je třeba ukázat, že téměř každá věta ontologické metafyziky je buď nesmyslné prázdné mluvení - v němž je jedno slovo definováno jinými slovy a tato slova zase jinými, aniž by bylo někdy možné dojít až k reálnému pojmu -, anebo je vysloveně absurdní: jakmile všechen tento balast odhodíme, pak z filozofie zbývá celá řada problémů, které lze zkoumat pozorovacími metodami pravé vědy - a k jejichž pravdě lze dospět i bez oněch nekonečných nedorozumění a sporů. pro něž se největší z pozitivních věd stala pouhým krácením času nezaměstnaných duchů, jakousi šachovou hrou, jejímž účelem je neužitečná zábava a metodou opisování z knih“ (str. 111).

Ne že bych tak věřil že vše lze vyřešit pozorováním a pravou vědou, ale to slovíčkaření ...

Zpátky ke knize - ačkoliv by se asi dala vylepšit, pořád je to jedna z lepších učebnic filozofie, které jsem četl. A dost potíží, které s ní mám pramení z toho, že nemám rád velké množství krátkých textů, ať už jsou to encyklopedie, sbírky povídek nebo takovéto učebnice. "Rychlé" texty se mi asi špatně zařazují do myšlenkové mapy.