Alan Weisman: Svět bez nás

Tribun: tak, tak

Lafi: potěšení je na mé straně
~

Jo, příroda si vždycky poradí, ať s náma nebo bez nás. Opravdu zajímavá knížka, díky za tip!
~

Co oko nevidí, to srdce nebolí, ale to ještě neznamená, že se na to nedá umřít.
~

Jago: špatně se odlišují od potravy a u příslušně velkých organismů ucpávají jejich trávicí trakt. Není to moc prozkoumané, ale přitomnost částic roste i v hloubce, není to že by jen pluly na hladině. Vznikají samozřejmě i obrušováním větších kusů plastů. Večer to nalistuju a kdyžtak doplním.
~

Jago: jasné, je to nedůslednost až chyba, doufám že tam dalších takových není moc
~

Jago: při zásahu nebo při vdechnutí zplodin hoření je jedno, jestli alfa nebo gama, ale máš pravdu, není to zrovna přesná formulace a ani ta rizika pro mířící osoby nejsou úplně prokázaná.
Autor pak zmiňuje že "Dlouho po našem zániku mohou budoucí archeologové nacházet skladiště s několika miliony těchto nesmírně těžkých moderních verzí cloviských hrotů. Nejen že budou vyhlížet mnohem hrozivěji, ale - a příští nálezci to možná nepoznají - budou také vydávat záření mnohem více let, než kolik jich patrně zbývá této planetě." a plynule přechází na jaderný odpad, Rocky Flats atd.
~

"A co z toho má vyplývat?" - specielně z těch příkladů s Frantou vyplývá, že rovnice nemá řešení, že to dopadne, jak to dopadne, i bez tvého (mého) přičinění (protože Františků je mnohem víc, než Wuwejů), že je hezký si o tom přečíst, ale rozhodně je kontraproduktivní snažit se s tím osobně něco dělat (například formou participace na ekologickém chování, které mimo jiné propagují zelené politické strany).
~

Mordemy ("ošklivě anti-ekologický"): ne, takhle se to nedá říct, tahle kniha sice ukazuje, jak rychle si příroda poradí s lidskými výtvory, ale taky ukazuje, s čím si snadno neporadí, co tu bude strašit věky a jaké škody už jsme napáchali.

Tribun: přesně; geologické procesy a časy, rozmanitost organismů a jejich životaschopnost si poradí se vším, ale jestli u toho bude ještě člověk...

Mordemy ("pár otázek"): ano, je to tak. A co z toho má vyplývat? Že se tak chovat máme?

jago: přesně tak, lidstvo zmizelo. Neřešíme jak nebo kam, reálnost jejich zmizení. A zajímá nás, co bude s našimi výtvory, když se o ně přestaneme starat, když prestane údržba.

Mordemy ("zelený názor"): to příště napiš jako první, ať zbytečně nepřemítám o Frantově etice. Bez lidí není zodpovědnost, to je fakt, a když jsem o exfoliantech psal, neuvědomil jsem si, že to může být matoucí. Autor to uvádí jako jeden ze zdrojů plastů v přírodě - a neuvěřitelně nezodpovědné to připadá mně. Nejsem naivní a mám dost realistickou představu o odpadech, které do přírodního prostředí chrlíme - ale až dosud jsem nevěděl o něčem, co je nezachytitelné, v mikroskopických rozměrech a rovnou určené na spláchnutí do vody.
[diskutovat na téma zelený versus frantův světonázor nebudu]

Kojot: to je přesné. I ekologické cítění je kulturní záležitost.
~

MarvC: to by patřilo spíš pod tenhle článek - http://blog.wuwej.net/2011/08/18/ray-bradbury-martanska-kronika.html, každopádně díky, pěkné zpracování

Jago: zrovna u téhle kapitoly žádný průvodce není, a - což je chyba - přehled literatury není rozdělený podle kapitol, takže ani příslušný zdroj informací se dost dobře nedá najít. Bohužel.

lojzo: přiznávám se! Splývá to mně :).

jm: díky, zkusím si na to najít čas, vypadá to dobře.

Tribun: jasně, je to daleko za uvažováním běžného člověka, ale dílčí informace jsou využitelné i pro něj - třeba taková destrukce opuštěného domu, to se může stát velmi snadno.

~

Já říká a píše prof. Josef Šmajs, není to příroda, kdo je ohrožený, ale kultura. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by se nám podařilo vyhubit veškerý živto na planetě, a za pár desítek milionů let by se vyvinula spousta nových druhů, které by postupně zaplnily uvolněné niky. Problém je v tom, že my bychom to už neviděli.
~

Jago: Ale jo, jen rýpu do toho (v článku prezentovaného) zeleného názoru, že chování většiny kosmetických firem je, cituji: "neuvěřitelně nezodpovědné". Ve světě, kde nejsou lidé už přirozeně nic jako zodpovědnost neexistuje.
~

Pár otázek:

"Je Franta ochotný omezit svoje pohodlí pro záchranu planety?" aka "Připlatí si Franta v Tescu za, k životnímu prostředí šetrný, produkt?" - překvapivě NE (Franta je dnes rád, že zaplatí hypotéku a jednou za rok týdenní dovolenou u moře, kde si bude válet šunky na pláži a ze švédských stolů konzumovat žrádlo, původně zabalené v, k životnímu prostředí nešetrných, obalech)

"Jsem ochotný připlatit si já osobně, když jsem obeznámen s tím, co dělají některé produkty moderní konzumní společnosti našemu životnímu prostředí?" - lol, NE.

"Jsem ochotný a schopný žít s vědomím, že (ne)přímo přispívám k destrukci životního prostředí planety Země?" Hell yeah!

"Za předpokladu, že si připlatím jak já, tak Franta, a naroste tak podíl ekologicky šetrných produktů na trhu (nejen těch z potravinářského průmyslu), změní se pak pro mě nebo Frantu něco skutečně podstatného, než stihneme umřít?" Hmmmm, počkat... NE.

"Je reálné, aby se tak stalo (aby si Frantové začali kupovali ekologicky šetrné produkty) ještě předtím, než tu místo řeky poteče radioaktivní břečka a půda bude zamořená toxinama?" Rozhodně NE.

"Může po nás někdo chtít, abysme tomu zabránili - řekněme s odkazem na blaho budoucích generací?" - Obávám se, že může, ale to je asi tak všechno.

"Přežije planeta a lidský druh, než já osobně umřu?" S největší pravděpodobností ANO.

"Přežije planeta a lidský druh dalších 1000 let?" S největší pravděpodobností ANO.

"Přežije planeta a lidský druh dalších 1000 let při zachování přijatelné úrovně přežívání?" S největší pravděpodobností ANO (co je "přijatelná úroveň přežívání" viz. knihy J. Kulhánka)
~

On je rozdíl jestli svět jako takový, nebo svět jako místo vhodné pro život a rozvoj lidského druhu.
~

Když budu ošklivě anti-ekologický, tak tahle kniha je důkazem, že to s tou "destrukcí planety" není zase až tak horké, nešť?
~

Myslím, že úvahy o tom, jak se zachovají naše opuštěné věci, jsou daleko za horizontem úvah běžného člověka. Z dlouhodobého hlediska žijeme tady a teď a je otázka, zda je člověk vůbec vybaven k tomu uvažovat v horizontu přesahujícím jeho fyzickou existenci. Přitom na druhou stranu sukcese umí být po čertech rychlá. Viz Chicago (bohužel teď nemůžu najít ty fotky).
~

Zapomněl jsem, že dneska je všechno dostupné kdykoliv: http://youtu.be/CMhRjlXSz7M
~

Na toto téma existuje takový lehce béčkový pořad, možná to byla dokonce dokumentární série. Viděl jsem předloni na dovolené jeden nebo dva díly v TV. (Možná to nebylo tolik béčkové, ale s těmi reklamami po 5 minutách mě to moc nebavilo).
~

Hnidopišská poznámka: "dlaždice na zdích přilepené" - evidentne autorovi (knihy, prekladu či recenzie?) splývajú dlaždice a obkladačky. ;-)
~