Michal Viewegh: Biomanželka

Uff. Tedy, ne že by to nebylo spletité a s velkým potenciálem :). Ale myslím, že by mě to tolik jako Biomanželka nebavilo. Je to jiný žánr, Biomanželka má blíž grotesce než vážnému románu.
~

a hele, kryska, vítej u nás ;).
No, doufám, že mě za to nebudeš proklínat. Ale když knihu nebudeš brát vážně, myslím že by Tě mohla taky pobavit.
Viewegh se tady samozřejmě vysmívá také, ale tak nějak vyváženě.
~

sthsth: feminismus i biopotraviny je rozhodně třeba podporovat, ale tady - alespoň jak to vidím já - jde o přehánění alternativna a zároveň narušení vztahu.
Pokud v této knize někoho ponižuje, tak oba, řekl bych dokonce, že Mojmírovi se posmívá víc než Hedvice.
V čem vidíte potenciál pro trhák u skutečného spisovatele? Dost dobře si to neumím představit.
~

Pravda, srovnávat tyhle dva spisovatele není ode mne zrovna korektní :).
~

fialka8: mě taky nijak neoslovoval, rozhodně ne natolik, abych ho aktivně kupoval, první co jsem četl byla Lekce tvůrčího psaní (http://blog.wuwej.net/2007/04/28/michal-viewegh-lekce-tvurciho-psani.html) z Levných knih - a ta byla dobrá. Pak Výchova dívek v Čechách (http://blog.wuwej.net/2009/06/14/michal-viewegh-vychova-divek-v-cechach.html), ta mě štvala, a teď tohle - na základě recenze (Jany Spálenkové ;)).
~

Liška: hm, tak to je opravdu vedle. Sice možná někde popisuje víc než by bylo nutné pro lidi co vědí, oč jde, nebo pro ty, co jsou zvyklí si informace dohledávat - ale Viewegh přece jen musí myslet na své mainstreamové obecenstvo.

Winter: mezi tímto vyjádřením o feng-šuej a "stejná blbost jako vytvářet z architektů archetypy" je ovšem značný rozdíl! Pro Evropany se nejspíš nehodí, má podezřelé aspekty, vypadá módně, s tím se dá souhlasit.

Systémové děvce nerozumím, ale psaní o sobě nevidím jako tragédii. Takový Hermann Hesse psal celý život o svém rozporu mezi duší umělce a myslitele a rozhodně to stálo za to (jasně, bylo to podstatně zaobalenější).

Velká písmena - jo, asi mi vadí stejná věc jako Tobě, ale kupodivu ne v beletrii. Rozčiluje mě to v duchovní literatuře, kam to nejspíš patří :). Paradox.

~

Winter: "Marně si vzpomínám, na nějaký opravdu dobrý prozaický text, kde byly archetypy s velkými písmeny" Stanislav Lem: Eden. ;-)
~

Sice jsem četla jen tyhke ukázky, ale připadá mi to jako další kniha, co se tváří jako beletrie, ale není (jako třeba knihy Paola Coelha - četla jsem teda jen dvě). Není psaná krásně, ale na můj vkus příliš přímočaře, vysvětluje a popisuje něco čtenáři, místo aby to ukazovala na situacích a stylem psaní - aspoň tak soudím z té ukázky strany 13, kde se podrobně vysvětluje čtenáři, že jepičí Mojmírova úloha skončila. A to nemám ráda, protože takový autor mi připadá, že se považuje za moudrého, který musí čtenáře poučovat - prostě je považuje za blbce, kteří si nedají dva¨ě a dvě dohromady, ale chtějí mít všechno naservítováno.

Jestli to na tu knihu nesedí, tak to berte jen jako mou výpově'd o výše zmíněném typu knih.
Viewegha ráda nemám.
~

Tribun: pokud je autor takový, jako je Mojmír, tedy zapřísáhlý realista alternativnem pohrdající, pak musel opravdu trpět

Winter: poslyš, ze všeho nejvíc to zní jako předpojatost. Dobře, úspěšní intelektuálové Ti připadají dnes málo cool, ale to neznamená, že by neexistovali a nemohli utrpět srážku s alternativnem. "Blbost" navrhování podle feng-šuej je tradiční čínské umění s několikatisíciletou historií a ten Architekt? Jo, já taky velká písmena nesnáším (viz. http://blog.wuwej.net/2006/02/13/klic-k-rozpoznani-duchovniho-romantismu.html), ale tady to je nepochybně také parodie.
~

Tohle nastudovat, to musel být heroický výkon a oběť na oltář populárního umění. Ale musím uznat, že "katalyzátor" je geniálně výstižný termín. Také si tak někdy připadám, tak teď alespoň vím, co jsem.
~