... určitě Wu, knihu neznám - jen tut od Tebe, a tudíž jí beru na vědomí ... takže až se s ní někde potkám, tak se jí podívám na ledviny, jistě ji nikak-předem nezavrhuji ... :)
***
... ale stejně, Wu ... je tak pro zábavnou řeč:
... víš jediným, kdo se opravdu vážně zabýval "časem", byli fenomenologové (všechno to, co mají na mysli všichni "fyzikové" a další podobní nejenom, že nemá s časem nic společného, nýbrž "to" vůbec není - je to výmysl :) - a trochou četby lehko přijdeš tomu, že "čas" opravdu není K JAKÉMUKOLIV(!) zacházení. Jak jsem se již níže zmínil:
... "čas" neni nic ani "objektivního", ani "subjektivního" ...
... a tudíž ani nic není "v" něm a "on" není nikde "v" něčem - "čas" ... "je" (respektive: NENÍ) "mezi" - je "vlastností" (s velkou rezervou - léle: "existenciálem" :) KAŽDÉHO našeho setkání se, každého našeho doteku. No, a protože takový dotek vlastně nic není - není to žádné "jsoucno", nýbrž dotek "jsoucen" (opět s rezervou - nejsme totiž žádná "jsoucna":) - tak "čas" není "existenciálem" ničeho. :)
Mohli bychom říci, že "čas" má dvě "vrstvy" - či spíše: "řády".
1/ ... "vnitřní" - to jest ten, který "určuje" strukturu (a tedy i kontinuitu) "mezi" jednotlivými "fázemi" UVNITŘ našich jednotlivých setkání se - "zde" se každé naše setkání se "odehrává" ve své struktuře, kterou jistě můžeme reflexivně popisovat a popsat ... (a třeba skvělými "asistenty" či "tlumočníky" jsou v tomto případě třeba fotografové, kteří ve svých fotografických "mrtvolkách" dokáží "vyjevit" cosi, co obvykle "nevidíme" ... totiž "fázi" setkání se, která je nám obvykle - v přímém postoji - "implicite syntetizována").
2/ ... "vnější" - to jest ten, který "určuje" strukturu (a tedy i kontinuitu) "mezi" jednotlivými setkáními se - "zde" se "odehrává" ve své struktuře naše setká-VÁNÍ (nedokonavě :) se až do celé temporální šíře našeho "života" - nejde tedy o nic "nekonečného", nýbrž zcela konečného ... URČITĚ NEJDE o nějaký "lineární tok" či "proud", jak se nám snaží namluvit staré metafyzické "metafory".
Proč? - "čas" (stejně jako "prostor", a možná i "další") je "vnitřní distinkce" našeho setkávání se, a tudíž v každém našem setkání se (či jeho "vnitřní fázi") je VŽDY-ZNOVU ... ve svém "strukturální celku" ... ustavován-konstituován. Jakákoli "minulost" a "budoucnost" se "v přítomném" vždy-znovu "tvoří" ve struktuře "retence/protence" - stejně jako je "svět" každým Tvým setkáním se JINÝ, tak i "čas" je takto vždy-JINÝ ...
... "čas" tak "neplyne odněkud-někam" ... "z" nějaké "minulosti do" nějaké "budoucnosti před" nějaké "přítomno" (nebo jakkoli "jinak" - celé je to nesmysl :), nýbrž:
... VŽDY "v" přítomném doslova "VYBUCHUJE z" přítomného "do minulého" a "do budoucího"(!!!), aby toto vždy-znovu "uchopil" a zcela "přetvořil" - je to "čas" přirozeně EXTATICKÝ.
***
Wu, to, co "běžně" a UPADLE(!) míníme jako "čas" (a i jako "prostor") JE PRODUKTEM(!!!) ... MEŘENÍ (!!!) - které "děláme" jen a jen ze svého setkávání se - s něčím se setkáváme, a teprve pak MĚŘÍME onu "vnitřní distinkci" tohoto našeho setkání se ... s to zpravidla a jen "mezi" SEBOU a tím, s čím se setkáváme ... kupříkladu třeba tak, když si "odkrokováváš vzdálenost k" něčemu, co "vidíš před" sebou = "originem" tohoto "měření" jsi samozřejmě Ty sám, a "měřidlem" Tvé tělo a jeho přirozený pohyb. Ve světě není žádných "PEVNÝCH" A "PŮVODNÍCH bodů"(!) - dokonce ani Ty sám takovým "bodem" nejsi, protože i Ty jsi "ve světě" ...
... a tudíž ani není žádného "objektivního času a prostoru". Tento je VŽDY maximálně (S REZERVOU ŘEČENO!!!): ... "inter-subjektivní".
Jak?
No, tak, že se naše "místa" onoho "času a prostoru" v našich jednotlivých setkáních se - v doteku - IDENTIFIKUJÍ(!), a tudíž se naše "časové struktury" ... "NENÁVRATNĚ" (retenčně) "proplétají" tak, že vytváření opět se vždy znovu(a nyní zcela striktně i:)spolu-ustavuje do jakési "časo-prostorové sítě životů" ... kterou právě, bychom snad mohli označit slovem: "svět".
***
Jakkoli ZACHÁZET tedy jistě můžeš SE SEBOU(!)v tomto "objektivním" ... MĚŘENÍM vyrobeném ZVĚCNĚLÉM "ČASE" - pseudo-"čase", který produkují naše "pravidelně" fungující stroje, jejichž JEDINÝM účelem je právě a jen tento pseudo-čas takto, "pravidelným chodem", vyrábět.
A "co" jsi v tomto zcela artificiálním výtvoru, Wu? Jsti to "Ty" jakožto přirozená lidská bytost? Kdepak, Wu - v tomto pseudo-"čase" JSI OPĚT A JEN ... VĚC! ...zde jsi "zaměstnanec", "student", "podnikatel", "učitel", "vědec" ... no cokoliv věcného, které je tímto pseudo-časem "definováno".
TEDY:
... jistě, že můžeš sám-se-sebou ZACHÁZET "v čase", avšak je třeba držet na mysli, že tento "čas" může být jen a jen tento zvěcnělý pseudo-čas a že tím, s kým "zde" zacházíš nejsi Ty, ale věc, kterou ze sebe sama v tomto svém sebe-zacházení ... SÁM DĚLAŠ(!) ...a tedy sám sebe podrobuješ zvěcnění, čímž se samozřejmě jakožto tato věc POSKYTUJEŠ(!) něčemu/někomu jinému.
Pamatujme:
... tento zvěcnělý pseudo-čas je ZÁKLADNÍM a VÝCHOZÍM instrumentem MOCI, kterou na nás uplatňuje někdo jiný - a jistě často i my sami. Skutečnost je ovšem taková, že zatímco my-sami můžeme mít své vlastní sebezvěcnění "pod kontrolou" - a tedy se ho dopouštět jen a jen tak, jak je nezbytně nutné, tak "někdo-jiný" se takto chovat nebude, a také se tak NECHOVÁ(!!!) - ten Tě chce, Wu, zvěcnit ... "dokonale". :(
Pouliční hodiny jsou cosi jako katry obrovského vězení - ba co více: jako "universální" a všudypřítomní bachaři, kteří nás již téměř dokonale řídí a ovládají - a to zpravidla vždy ve prospěch někoho jiného ... na náš úkor. To je to přízračné:
"Nemám čas!" ... nebo: "Nestíhám!" - "nemám čas na něco, co bych chtěl" ... "nestíhám něco, co bych chtěl".
Hmmmm ... to není problém jakéhokoliv "managementu", a to i toho, který bys sám obrátil "k sobě" - to je otázka MOCI, které jsme podrobeni.
Hmmmm ... a "co" je tedy touto "mocí"? No je mi líto, že zase musím opakovat "banality", ale dnes je to především a jen: "reprodukce kapitálu". "Dříve" to byly především a předně "přírodní cykly" - předně "cykly" Tvého "těla" i "duše", pak tytéž "cykly" Tvých bližních, tytéž "cykly" ostatních bytostí, se kterými žijeme ... až po cykly "Matky-Země" a "Otce-Nebe" ... :)
... to byly "mocnosti", kterým jsme se "podrobovali". "Dnes" je to jistě ... "jinak" - dnes je mocností, která všechny tyto zastiňuje a doslova PŘE-BÍJÍ(!) právě a jen nějaký cizí "kapitál", kterému musíš "sloužit" ...
... i kdyby jsi zcela jistě, dle mého, raději sloužil Zemi a Nebi - jako nakonec každý "normální" člověk, že ano?
~