Time management IV. generace - člověk má tendenci trochu shlížet na publikace se slovem "management" v názvu, trochu totiž zavání leštěnými bublinami. Ale potřeboval jsem najít nějakou teorii ohledně dlouhodobějšího plánování a harmonogramu, takže nezbylo než do příslušného koutu knihkupectví zavítat. Probíral jsem se tenkými rychlopříručkami, bral do ruky a zase odkládal, až jsem narazil na tuhle knihu. A už ji nepustil. Nakonec se sice ukázalo, že pro původní účel se naprosto nehodí, ale to nevadí - učebnice je to skvělá.
Petr Pacovský mě neustále udivoval svým komplexním přístupem k time managementu. Nechce poskytovat jen nějaké techniky co a jak si psát, plánovat nebo analyzovat, ne, jde mu o změnu samotného života. Nejvíc překvapující je, jak blízko je taková cesta duchovním naukám, ať už bytím "tady a teď", snahou o sebepoznání nebo prostorem pro meditaci. Citace z předmluvy (str. 11): "Tato kniha se snaží mířit hlouběji, pod techniky a dovednosti, až na úroveň základních postojů a hodnot. Dává šanci změnit úhel pohledu na dění v nás, zdánlivé pravdy, tlaky okolí i naše cítění a může se stát iniciátorem skutečné vnitřní proměny, která přinese nadhled, efektivitu, spokojenost. Na tématech knihy se podílejí stejnou mírou znalosti technik vrcholné manažerské práce i staronové myšlenky duchovní obrody člověka. Tyto polarity byly dlouho v rozporu, jedno prakticky vylučovalo druhé. Myslím, že nastal čas, kdy oba směry mohou splynout v novou cestu. Jednoduchou a silnou tím, že s využitím několika základních principů si každý může vytvořit svůj osobitý, a tím pádem i akceptovaný přístup k času, životu."
Proč se této sjednocené cestě říká IV. generace time managementu? První generace zavedla seznamy úkolů (CO), druhá generace přidává zvažování kdy a v jaké posloupnosti úkoly plnit (CO a KDY), třetí generace přidává analýzu spolupráce, souvislostí, priorit (CO, KDY a JAK) nu a generace čtvrtá - o ní je tahle kniha. Ale abyste neřekli, ocituji jejích pět principů (str. 37):
- člověk je víc než čas;
- cesta je víc než cíl;
- zevnitř je víc než zvenku;
- pomalu je víc než rychle;
- celek je víc než část.
Obrací se od času k člověku. Kniha je rozdělena do tří hlavních částí, Sebepoznání, Vedení a Řízení. Tady je snad jediná - terminologická - slabina, slova vedení a řízení mi nějak splývají. Jen ta slova, obsah kapitol samozřejmě ne. Vedením je myšleno "co dělat" - strategie, koncepce, priority, kam a jak směřovat; zatímco řízení má být "jak to dělat", tedy základní principy, konkrétní postup plánování, praktická doporučení. Jak ta slova chápu, mohla by se klidně zaměnit ("řídit" pomocí priorit a "vést" plán). Asi bych to pojmenoval "směřování" a "jednání", ale nakonec je to banalita, důležité jsou informace.
- Sebepoznání - mysl z hlediska struktury, kmitočtu, emocí a rozumu, pohody a stresu; růst, žít nyní, vnitřní skutečnost, nedokonalost, pozitivní myšlení, návyk, proaktivita
- Vedení - odkud jdeme, kam směřujeme, jak půjdeme; priority
- Řízení - týden, důležité a naléhavé, týdenní plánování, každodenní žití, pomůcky
Každá kapitola je uvozená mými oblíbenými myšlenkovými mapami, takže až se budu k obsahu vracet, bude stačit prohlédnout si obrázek. To kdybych náhodou pozapomněl, že například:
- už nepřiřazuji úkolům priority, ale prioritám úkoly
- úkoly plánuji v rámci týdne a ne na každý den, protože se tak zbavuji zbytečného stresu
- minimalizuji naléhavé důležité úkoly tím, že upřednostňuji dělání důležitých, ale nenaléhavých (protože jinak se práce mění na hašení hořících termínů)
Troufám si tvrdit, že "Člověk a čas" by si měl když už ne pořídit, tak alespoň přečíst každý.
