Obrat počítačů k mluvenému slovu a videu mě děsí (Wuwejův zápisník)

Počítačový svět se postupně odchyluje od výdobytků abstraktního myšlení a využívání písma zpátky k základním smyslovým vstupům. Grafická uživatelská rozhraní jsou pohodlnější a mnohdy rychlejší, tady příliš neprotestuji. Sice je dost těžké po telefonu popsat nějakou ikonu, ale dokud v menu budou textové položky a budou fungovat tooltipy (en), je to v pohodě.

Zato exploze podcastů a videocastů mě děsí (nevíte-li co podcasting je, přikládám odkaz na článek Romana Rognera). Informace, zakletá do zvukového souboru, je pro mě nepoužitelná. Nemůžu udělat náhled, nemůžu ji přeběhnout očima, nemůžu v ní vyhledávat, nemůžu ji citovat zkopírováním kousku - jediné co s ní jde, je pustit a poslouchat. A to pokud možno soustředěně po celou dobu.

Představte si to, třeba hodinový podcast o vlastnostech nové verze nějakého programu. Namísto rychlého přečtení - rozhodně rychleji čteme než posloucháme - hodinu naslouchat a nedělat nic jiného (ženy prý dokáží sledovat víc věcí najednou, já bohužel ne).

Nebo přednáška tvůrce vítězného návrhu Národní knihovny (ano, té medůzy na Letné). Byl jsem zvědavý, co k tomu řekl, ale ne dost zvědavý na to, abych mu věnoval třičtvrtě hodiny.

Abych to shrnul - podcasty a videocasty mají mnohem víc nevýhod než výhod. Jednou z největších je časová náročnost, jen těsně následovaná nezpracovatelností informací.

Obrat počítačů k mluvenému slovu a videu mě děsí

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv