Olga Tokarczuková: Poslední příběhy

Áno, Švejk je dobrý príklad. A rovnako Hlava XXII.
~

jm: čert ví... ale možná ano. Nikdy jsem neviděl "švejkovat" ženskou [úsměv].

Ofelie: jakmile ji někde spatřím, bez debat kupuju, Olga Tokarczuková mě velmi zaujala.
~

No, neni náhodou typický mužská kniha třeba hned největší český bestseller všech dob - Švejk?

Mezi ženami jsem nalezl nanejvýš toleranci k této knize, ale spíš nezájem či odpor. Muži jsou samozřejmě rozpůleni, ale ta jedna půlka to zbožňuje.

Popravdě neznám ani moc nadšených čtenářek Hrabala, ale tam už to není tak vyhraněné samozřejmě.

(Jako pracovní hypotézu pro vysvětlení se blížím ke staré nepěkné teorii, že jádro pudla bude humor.)
~

Asi [smích].

Protože někdy se ten rozdíl nápadně promítne do díla samotného. Viděl jsi Tajnosti? Půlka recenzí píše, že je to film "ženský". A není to náhoda.
~

Já jen nevidím důvod, proč zdůrazňovat něco tak přirozeného a samozřejmého, jako že muži a ženy nejsou stejní

Asi už geonovatím :-)
~

No, Tribune, tímhe slovem já knihy nenahlížím [smích]. Ale rozdílu mezi dvěma Holdstockovými díly jsem si všiml a teprve dodatečně mě napadlo, čím se liší - důrazem na jiné věci. Označení mužské/ženské je pomůcka.

Že máš alergii na slovo feminismus můžu pochopit, ale prož ženskost? Přece bys nechtěl rozdíly mezi muži a ženami (a jejich myšlením, a tvorbou, a způsobem řešení problémů) zrušit a zobecnit na "všichni jsou lidé".

Obávám se, že Tvůj dojem o dohnání toho, co dílu schází na obsahu, je mylný. Například já tím - velmi zřídka - označuji to, co na obsahu shledávám odpovídajícího ženskému cítění a chápání, samozřejmě jak to cítění a chápání chápu ze svého mužského cítění a chápání [úsměv].
~

To je zvláštní, Wu, že zmiňuješ zrovna Holdstocka, mého oblíbeného autora. Ale ani jednu z těch dvou knih (přečetl jsem ovšem i všechny ostatní, které vydal pod tímto jménem), ač jsem je četl vícekrát, jsem nenahlížel prizmatem mužský x ženský.

A asi s tím nikdy nezačnu. Pokud někdo označí dílo za "ženské" či "feministické", vždy to na mne působí dojmem, že se snaží přívlastkem dohnat to, co dílu schází na obsahu.
~

Tribun: ano, četl. Třeba to co se odehrávalo mezi tátou a synem v Saroyanově povídce Lovec bažantů (http://blog.wuwej.net/2006/12/07/william-saroyan-zlodej-listi.html). Ale takových příkladů by se určitě našlo více, teď si letmo vzpomínám na rozdíl mezi Lesem mytág (http://blog.wuwej.net/2006/08/04/robert-holdstock-les-mytag.html) a Lavondyss (http://blog.wuwej.net/2007/02/28/robert-holdstock-lavondyss.html). Ač od stejného autora a o stejném lese, přesto se liší. První bych označil za spíše mužský (mužské archetypy, hrdinové), druhý za spíše ženský (intuice, rituály).

Zdůrazňuju to proto, že popisovaný způsob vnímání světa, sebereflexe, důraz na určité detaily a pocity, odpovídá spíše ženskému myšlení, protože většina mužů takto uvažovat nebude a když se bude dívat na stejnou věc, uvidí něco jiného, resp. bude vnímat něco jiného.

Muži a ženy se prostě liší, a odlišnost se dá najít i v knihách. Dá se v nich zdůraznit, dá se v nich i skrýt, odstranit. Hodnocení na škále "kvalitní - nekvalitní" s tím nemá nic společného.

Svou ukázku jsi správně nazval příběhem hovadským (základní principy takového světonázoru rozpracoval J.Hausmann http://blog.wuwej.net/2005/02/15/josef-hausmann-zaklady-muzskeho-sovinismu.html). Ale to se nedá brát vážně [úsměv]. Proč se ženy snaží neustále vyčleňovat? Kolik takových vyčleňujících se znáš? Já žádnou.
A autorka knihy se o to také nesnaží.
~

Poznámka spíše odtažitá: Už jsi, Wu, někdy četl nějaký "mužský příběh"? Tak proč máme "ženské příběhy"? Proč to zdůrazňuješ? Chceš snad naznačit, že ostatní příběhy jsou mužské? I kdyby, co to znamená "mužský"? Pivo, fotbal, rvačka a večer obtáhnout starou? To není mužský příběh, ale hovadský. Proč se ženy snaží neustále vyčleňovat, jako kdyby nebyly tak úplně lidé...

Možná to zbytečně hrotím, ale mě nezajímá, jaká literatura je mužská a jaká ženská, mne zajímá, jaká je kvalitní a jaká ne.
~