Wuwejův zápisník

Robert Holdstock: Lavondyss

28.02.2007 18:10, Wu | knihy | komentáře -

Robert Holdstock: LavondyssPořád ještě přemítám, jestli se mi knížka líbila nebo nelíbila, ale nejspíš to nemá smysl, protože ona je mimo kategorie "líbit / nelíbit". Rozhodně ve mně nechala velkou stopu, kterou ještě vstřebávám. Les mytág šlo číst jako zajímavou, převratnou fantasy. Tohle už ne, tady se chtě nechtě ponoříte do mytologického světa a pocítíte jeho působení na vlastní kůži.

Už jenom ta jména - úplně neznámá a přitom mi připadají, jako bych je už slyšel. Skogen (stín lesa), Falkenna (let ptáků), Oolerinna (otevření staré stezky), Morndun (duch který chodí), Gaberlungi, Silvering, Sinisalo...

Po dějové stránce se dá Lavondyss rozdělit na tři úseky. První sleduje malou Tallis, která spontánně proniká skrz oponu světa a otevírá brány, aniž by věděla co a jak způsobuje.

Copak to bylo třeštění, vymýšlet si kouzla a zaklínadla? Měla spoustu pohádkových knih o čarodějích, čarodějnicích a čarování. Ve všech se mohla dočíst, že základní sloužkou každého zaklínadla je je víra; proto soustředila svou malou hlavičku na to, aby uvěřila, že dokáže ptáky udržet v uctivé vzdálenosti. Nezáleželo na tom, co přesně dělala; sílu bude mít každý její čin, každé slovo, každý talisman.“ str. 103

Konečně se jí podaří projít a dostává se do Lesa, bloudí jím a uvědomuje si, že to co vypadalo jako krátká výprava za záchranou bratra Harryho, bude možná trvat navždy. Asi tak, jako u Wyn-rajathuka, šamana, původně vědce který stejně jako Tallis do lesa vešel a chytil se uvnitř mýtu. Pak už není jiné cesty, než mýtus naplnit, odžít. Nebo možná příběh změnit...

Tady je to asi nejzajímavější, život kmene, šamanovy obřady a mytága, mytologické postavy, které procházejí kolem, proti proudu řeky a přes jezero, všechny vábené jakousi touhou, míří někam do srdce Lesa. Do Lavondyss. Lidem zapovězené země; zapovězené stejně tak, jako je náš svět zapovězený mytágům.

Celý život jsem si myslela, že Lavondyss je svět magie. Chladný, to ano. A zapovězený. Ale myslela jsem si, že je to obrovská země, která má mnoho podob. Zjistila jsem, že je to místo vraždy. Místo viny. Místo cti. Místo zrození víry v cestu duše“. (str. 390)

Cesta proti proudu, skrz mytologickou bitvu, bitvu u Bavduin, do zhrouceného hradu... Jen nemnozí se dokáží dostat přes tyto překážky a otevřít průchod jinam. Tallis ano, čímž začíná nejsilnější část knihy.

Je to obrovská země... A má mnoho podob. Tys vstoupila jen do jedné, té, která je tvoje osobní. Byla osobní samozřejmě také pro Harryho. Oba dva jste se narodili se vzpomínkou na jednu a tutéž starou událost a spoustou pozdějších mýtů a legend, které se z ní vyvinuly. Čím blíž jsi přicházela k místu Harryho uvěznění, tím víc tvoje mysl s lesem spolupracovala na vytvoření cesty, kterou bys do té společné mýtické krajiny mohla vstoupit. Lavondyss je pro tebe - a pro nás pro všechny - to, co si dokážeme vybavit z dávných časů.“ (str. 390)

Její vědomí se sjednotí s prastarým mýtem o stromových bytostech, kruté zimě a ještě krutějším životě. Už přestáváme mít přehled o časových rovinách, postavy se potkávají a prožívají celé životy v jeden okamžik. Mýtus se uzavírá.

A rezonuje...

Recenze: Jaroslav Radost Faltus, duna;
Rozhovor s Holdstockem v časopise Živel a ve Scifiworldu;
Článek věnovaný celé sérii knih - Pán mytág (Scienceworld).

P.S. Už chápu, proč je moje kresba Lavondyss úplně mimo.

12345
1172682600000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online