Zase mě po dlouhé době něco uchvátilo, myšlenka téhle knihy je prostě nádherná. Čarovný prastarý les za dřevěným domem, les, kde se ještě dějí zázraky, kde žijí postavy a bytosti, jejichž obrazy tkví hluboko v každém z nás.
Str. 47: "Otec věřil, že energetická aura obklopuje všechno živé - lidskou auru je vidět při určitém světlení jako slabou zář. V těchto starých lesích, prapůvodních lesích, vytváří spojená aura cosi mnohem silnějšího, jakési tvůrčí pole, které může reagovat s naším podvědomím. A právě v tomto podvědomí nosíme to, čemu říká premytágo - to znamená imago mýtu, idealizovanou představu mýtické bytosti. Ta se v přirozeném prostředí stává hmotnou, má maso, krev, šaty a - jak jsi viděl - i výzbroj. Podoba idealizovaného mýtu, postava hrdiny, se mění spolu s kulturními změnami, osvojuje si identitu a techniku doby. Podle otcovy teorie o sobě tito hrdinové dávají vědět, když jedna kultura napadá druhou, a to více než an jednom místě!"
...
"Další, co je třeba si pamatovat, je to, že když vzniká premytágo, vzniká v celé populaci... A když pomine jeho potřeba, zůstává v našem kolektivním podvědomí a další generace si je nesou dál."
O mnoho stránek dál se hlavní hrdina zamýšlí nad procesem vzniku mytága:
str. 171: "Jak asi funguje ten proces vzniku, vrtalo mi hlavou při pohledu na tu krásnou, pevnou, měkkou a teplou lidskou bytost. Vznikla ze spadaného listí? Tak, že divoká zvěř nanosila větvičky, vytvarovala z nich kosti a až na podzim opadalo odumírající listí, obalilo kosti lesním tělem? Probíhalo to tak, že se v jednom okamžiku někde v lese zvedlo z houští něco podobného lidské postavě a síla lidské vůle, působící zvenčí, tomu dala dokonalý tvar?"
Samotný příběh je postaven jako mýtus, otec podlehl lesu, bratr také, hrdina získává čarovnou lesní ženu a je mu ukradena, vyráží do boje... V lese se setkává se zhmotnělými mýty a archetypy, zjišťuje, že ony v něm samém také rozpoznávají mýtickou postavu, že o něm existuje legenda. Její konec ale ještě není dovyprávěn... Kdo tu legendu stvořil, on sám? Nebo byla a je v kolektivním podvědomí a on podstupuje v pravdě inciační cestu?
Myšlenka vzdáleně připomíná Solaris, ale zatímco tam šlo o nelidskou a naprosto nesrozumitelnou cizí inteligenci, tady vše hraje na hluboce lidskou strunu, jsou to lidské příběhy, lidská krutost i láska...
Recenze a obsahy:
Pokus o kresbu:
A jedna velmi velmi pěkná analýza:
