Jiří Koten: Směsné strofy

Otec se vrací ve snech a člověk se s tím vším musí nějak vyrovnat. Jiří Koten tyto okamžiky zachycuje, popisuje překvapení a údiv ve snu, ukazuje místa, kde se znenadání vzpomínka vynoří s hmatatelnou silou. Dědictví jako stav duše.

Atmosféra ale není jenom temná, objevují se nečekané obrazy, hříčky, opravdu je to kombinace směsná-směšná. Silně se pracuje s vědomím časové kontinuity, mrtví jsou s námi dál, věci dědíme a navazujeme na ně, a budoucnost? Kdo ví.

Zkuste si…
V podcastu promlouvají vědci.
Pokrok je podle nich nezadržitelný
a svět zítřka se prý nebude
podobat dnešku v ničem.
Jen si to zkuste namluvit knihám,
které jsem zdědil!
Pátrám v nich jako otec.
I jméno mám stejné jako on.

Motiv knihy a knihovny je velmi silný, vrací se a opakuje. Literatura není jen útěcha, ale také paměť. A posedlost. (Jak já tomu rozumím!)

Sbírka má čtyři oddíly; hodně zajímavý je oddíl třetí, Řeči ze snů (přepisy a rekonstrukce rad, kázání a hlasů), kde všechny básně mají podobu promluvy nebo kontemplace (O pravdě, O svědomí, O úzkostech, … )

O pravdě
Chápeš přece
rozdíl mezi spaním a bděním…
A stejně nerozpoznáš, když jedno
přejde ve druhé, kdy dobíhá sen,
anebo kdy přesně už jsi vzhůru.
Konejšíš se, nejsi kurva,
nejsi lhář…
Ale neplatí i tady, že lze něčím nebýt
a zároveň už trochu být?

Opravdu podařená, tematicky silná kniha o kontinuitě mezi mrtvými a živými. Tichá a zralá, civilní poezie bez velkých gest.

Odkazy: