Podle výzkumů skoro každý druhý Čech praktikuje něco z alternativní spirituality. Ateisté rozhodně nejsme, je to jen skepse k organizovaným církvím a klasickým náboženstvím. Nauky jsou ale velmi neuchopitelné, rozptýlené, většinou bez pevných organizací, sahají od lekcí jógy přes krystaly, reiki, tarot, meditace až k celým světonázorovým systémům. Přesto o českém esoterismu obvykle víme málo.
Dva redaktoři deníku Alarm se rozhovorům a svědectvím o životě v takovém prostředí věnovali dlouhodobě, a sesbírali často drsná svědectví. Ale ačkoliv by se dalo snadno ukazovat, v čem se ezoterici pletou, vysmívat se nebo jimi pohrdat, nebylo by to ani přínosné, ani zcela fér.
Jenže spirituální potřeby lidé nemají proto, že by byli hloupí nebo si chtěli ublížit. Některé otázky života standardní věda ani běžná racionalita zodpovědět zkrátka nemohou. Když jde o nemoc, smrt nebo existenciální krize, racionální vysvětlení můžou být najednou k ničemu. Chtěli jsme proto také popsat, jak spiritualita v podobných situacích pomáhá.
Kouzelný spirituální svět je pro mnoho lidí navíc plný radosti. Hledat a nacházet významy ve snech, vizích, meditacích nebo v každodenním prožívání je do velké míry povznášející. Synchronicity se dějí každému z nás. Všechno je možné. Alternativní spiritualita může být hravá, zábavná a veselá, může pomáhat utužovat přátelství i vztahy v rodině. Může člověku dát smysl v momentech, kdy nic jiného už smysl nedává. (Str. 11)
O poctivém pojetí celé knihy svědčí i úvodní dva příběhy z normalizačního Československa. První o Rudolfovi představuje hlavně Vlastimila Marka, renesanční osobnost tehdejšího undergroundu, hudebníka, duchovního člověka, zenového buddhismu, propagátora New Age… (přečetl jsem od něj kde co, ale asi ještě v době před blogem, takže tu mám jen dvě knihy). Druhý příběh pak ukazuje, že zkoumání ezoterních principů proniklo i do oficiálního soukolí – existovala Psychoenergetická laboratoř při VŠCHT v Praze, reakce vědy na postmoderní devadesátky bylo založení spolku Sisyfos.
Následuje rozhovor se Zuzanou Kostićovou z katedry religionistiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, specialistky na alternativní spiritualitu, ve kterém mimo jiné vysvětluje, proč neříkat „ezo“ (jak vlastně konstatuje i název knihy) a ukazuje základní tři ideje alternativní spirituality (představy o energii, holismus neboli důraz na celistvost a spiritualizovaná představa lidského vědomí).
A pak už jsou skutečné příběhy lidí, jeden zajímavější než druhý, často také šokující – zejména u dětí, vyrůstajících v rodinách s nějakou formou extrémnější oddanosti kouzelných světům, jsou následky nevyhnutelné a vyrovnávají se s nimi celé roky. Ale jak bylo řečené v úvodu, jsou tu i příběhy pozitivní, kdy spiritualita pomohla člověku zachránit se, odejít z destruktivního prostředí, převzít zodpovědnost. Navštívíme ženské skupiny, které evidentně fungují, podíváme se na alternativní léčení, kde je to o to těžší, že jde o život. Nemůže chybět ani přesah ke konspiracím, ke kterým zkoumání skrytých zákonitostí spolu s nedůvěrou k oficiálnu snadno sklouzne (vizte Conspiritualitu a Arielyho Nesmyslnost)
Oba autoři v duchu úvodního prohlášení skutečně zcela nezaujatě a bez hodnocení příběhy především popisují (snad až na pár výjimek), což jim v důsledku ještě přidává na působivosti.
Knihu uzavírá Šestá dohoda: Manifest za solidární a emancipační spiritualitu, ve které autoři říkají, že spiritualita nabízí odpovědi na nejrozšířenější strachy, obavy i naděje, poskytuje prostor pro seberozvoj, a za takovou se chtějí zasazovat.
Úzkosti a strachy, které probleskují v příbězích našich respondentek a respondentů, jsou zásadní pro pochopení dnešního „eza“ i úspěchu všemožných spirituálních kouček a koučů. Alternativní spiritualita na obavy lidí odpovídá často tak, že si za vše nakonec můžou sami, případně jim nabízí konspirační teorie o ještěrech a mimozemšťanech. Existuje ale i třetí možnost. Alternativní formy spirituality mohou nabrat emancipační a solidární charakter. To je spiritualita, ke které se jako autoři této knihy hlásíme. A proto manifestujeme šestou dohodu – tu emancipační. (Str. 203)
(Pokud neznáte, dohoda je návaznost na toltécké Čtyři dohody, jejichž autor později přišel ještě na Pátou dohodu a tak autorům zbylo až číslo šest.)
Odkazy:
DUŠKOVÁ, Magdalena, ŠPLÍCHAL, Pavel. Neříkejte tomu ezo. Praha: Deník Alarm, 2025. ISBN 978-80-909395-2-3.




Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.