Jiří Suchánek: Čs. opevnění 1935-1938 - Dělostřelecké tvrze

Dělostřelecké tvrze jsou první publikace z trojdílné série věnované československému opevnění. Vydává ji jako svůj speciál časopis Válka revue, a je pojatá docela velkoryse, formát má přibližně 23 x 30 cm, stránek je 162 a obsahují opravdu bohatý obrazový doprovod. Dobové i současné fotografie, mapy, stavební plány, přetisky zpráv atd.

Kapitoly postupují chronologicky od založení Ředitelství opevňovacích prací a hledání vhodných materiálů a postupů (tady jsou fascinující fotky experimentálních nástřelů na vzorky betonu) přes rozmisťování v terénu, výkupy pozemků až po jednotlivé stavby (vchodové sruby, podzemní galerie, dělostřelecké sruby, věže, pozorovatelny) a každodenní fungování osádek.

Tvrze měly obsahovat také výsuvné věže – pancéřové a otočné. Sledujte parametry:

V horním patře se měla nacházet střelecká místnost s dvojčetem 10cm houfnic vz. 38, kterou zvenčí chránil pevně zabetonovaný předpancíř, zapuštěný až do hloubky 2,5 m od stropu objektu. Jeho tloušťka se pohybovala od 175 do 450 mm a přímo pod ním se nacházel průlezný prostor, který sloužil ke kontrole a čištění horního vedení věže a drážky mezi věží a předpancířem. Samotnou výsuvnou věž v horním patře tvořil masivní pancéřový vrchlík o tloušťce 350 mm připevněný ke svislému pancéřovému válci o tloušťce stěny 300 mm, v němž se nacházela také vzduchotěsná uzavřená střílna pro houfnice. Celá věž měla disponovat dostatečnou odolností i vůči přímým zásahům dělostřeleckých granátů až do ráže 420 mm a leteckých pum do hmotnosti 1000 kg. (Str. 94)

Předposlední kapitola Těžká cesta na výsluní s podtitulem Od Mnichova až po otevření veřejnosti ukazuje jejich historii až po současnost, tady mě hodně zaujal jednak průzkum a testování německou armádou poté, co jí vybudované pevnosti padly do rukou:

Německá armáda také velmi záhy zahájila důkladný průzkum a testování čs. pevnostního systému, a to včetně postřelování nejrůznějšími druhy munice. Zejména na tvrzové objekty (například K-S 11, K-S 21, K-S 22 či K-S 42) Němci pálili také mohutnými granáty ráže 21 cm. Zkoušely se účinky výbuchů uvnitř objektů (například na K-S 24 Němci odpálili nálož v revizní šachtě kanalizace, čímž byl celý objekt odtržen od základů a posunut asi o 50 cm), dále kumulativní nálože, ale i speciální, nově vyvíjená munice v podobě podkaliberních protibetonových střel Rochling. Ty Němci použili na Horce, Haničce a Dobrošově. Na prvně zmíněné tvrzi také testovali účinky výbušného plynu Taifun, kterým hodlali při budoucích bojích o opevnění jednotlivé objekty napouštět a poté odpalovat. Na Smolkově zase došlo ke zkouškám speciálních ocelových sítí, které měly nad chráněným objektem zachytit leteckou pumu. Rozličné testy se ale nevyhnuly ani tvrzovému podzemí. Na Boudě a Adamu například Němci zkoušeli různé typy uzávěr podzemních chodeb, které nakonec postřelováním (Bouda) nebo odpálením nálože (Adam) zničili. (Str. 130)

jednak část hlášení Rudolfa Witziga, který se svými muži dobyl belgickou tvrz Eben-Emael:

Belgická opevňovací stavební technika, tak jak se zde jeví, zůstává u jednotlivých objektů daleko pozadu za českým pojetím. Každý jednotlivý objekt českých tvrzí disponuje blízkou obranou kasemat, kruhovou obranou pěchotních srubů, každý srub je vybaven překážkami a ochranným příkopem. To všechno zde chybí. Sruby se kryjí pouze navzájem. České dělostřelecké kasematy, na kterých jsme k naší přípravě cvičili, by bývaly s našimi prostředky téměř nedobytné belgické nám oproti tomu připadaly jako dětská hra. Příprava na těžší úkoly se zřejmě podílela na úspěchu. (Str. 131)

České tvrze patřily ke špičce.

Odkazy:

• Dělostřelecké tvrze v Databázi knih
• Dělostřelecké tvrze v ČBDB

SUCHÁNEK, Jiří. Dělostřelecké tvrze. Brno: Extra Publishing, 2024. ISBN 978-80-7525-668-3.