Hedvika Kaplánová: Z blondýny zubařkou (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Hedvika Kaplánová: Z blondýny zubařkou Soubor krátkých deníkových záznamů ze studentského života, posléze života rodičovského a na konci i z otvírání vlastní zubařské praxe. Rozdělené jsou chronologicky, do částí nazvaných Prvák, Druhák, Třeťák, Čtvrťák, Páťák, Život po škole a Realita ve vlastní ordinaci (plus závěrečné poděkování rodičům Mami, tati). Patří k tomu i založení rodiny hned po škole (klobouk dolů, to už dnes rozhodně není zvykem):

„Copak ty nechceš cestovat…?“

Strašně mě ta otázka štve.

Probůh! Přece to neznamená, že mi tímto končí život. Zatímco moji vrstevníci z různých důvodů odkládají (nebo neodkládají, ale už to nejde) rodičovství na věk okolo třicítky nebo po třicítce a budou tak mít ve čtyřiceti (před)školáka, já v jejich věku budu mít patnáctiletého syna, který bude spíš rád, že se matky a otce na pár dní zbaví. A v tuhle chvíli se to otočí, a naopak to budu já, kdo bude mít volný čas.

Zároveň doufám, že tou dobou budu mít víc peněz na to si užívat než teď, kdy je rozumnější investovat do jiných věcí, než je výlet na Aljašku nebo koupě značkové kabelky. Momentálně si třeba radost dělám stavbou terasy a peřiňákem. Jsem vděčná za to, jak to vyšlo.

Proč mají lidé pocit, že to je buď jedno, anebo druhé? Že můžu mít buď hezký rodinný život, nebo budu mít boží kariéru, ale nic mezi tím? Je za tím dědičný „hřích“ našich maminek, babiček, prababiček, které neměly jinou možnost a musely se starat jen o domácnost? Je to tím, že dříve muži leckdy nikdy nepřebalili svoje dítě a jít jako otec sám na procházku s kočárkem se rovnalo sociální sebevraždě s jistotou posměchu a zpochybňování jejich mužství?

Znovu jsem si připomněl, jak tvrdé je studium medicíny (už jsem o tom mudroval nad učebnicí Fyziologie a patologická fyziologie), nepřetržité učení se, strašlivé množství informací a mezi tím snaha aspoň trochu žít.

Můj život se teď dost podobá dobíhání ujíždějícího rychlíku. Kdybyste se někdo ptal, tak ani po uplynutí poloviny prosince jsem ho pořád nedoběhla, ba naopak. Ačkoli se snažím běžet fakt rychle a odpočívat jenom tak, aby to neohrozilo mou pozici oproti rychlíku, ten podělanej vlak se pořád nějak vzdaluje. I když se snažím učit se sebevíc a být u toho efektivní, nejde to. Každý den mi narůstá můj „otázkový“ dluh. Den prostě nestačí na to, abych spala aspoň šest sedm hodin, chodila na povinné hodiny a učila se podle plánu. Ať počítám, jak počítám, matematika není na mé straně.

Je to vcelku frustrující, protože se pokouším neplýtvat časem, dělám to nejlíp, jak dovedu, ale prostě to nejde.

Psáno je to s nadhledem a zajímavě; nepochybuji o tom, že účet byl velmi populární (předpokládám, že jde o zpracování příspěvků z nějaké sociální sítě nebo blogu). Já jsem si zakládal především faktické zajímavosti, ale bavilo mě všechno.

Ke konci tohoto dvoutýdenního bloku dostáváme za úkol dost zajímavou věc. Budeme kultivovat bakterie, které se nacházejí na našich mobilních telefonech. Už jsme zkoušeli vypěstovat bakterie ze svých dlaní. Těch různých obláčků, které se za pár dní objevily na agaru v Petriho misce, bylo opravdu hodně. Už nikdy si nezapomenu po příchodu domů umýt ze všech stran ruce. A před jídlem taky ne.

Bereme si štětičku a otíráme jí naše displeje. Každý má svou testovací mističku, kde si vypěstuje svoje breberky ze svého mobilu. O několik dní později s napětím čekáme, co z mikrobiálního inkubátoru – zařízení, které zahřívá vzorky, aby se bakterie pěkně množily – vytáhne pan asistent.

Prakticky nic tam není. Oproti našemu zřejmému očekávání, že mobily budou semeništěm úplně všeho možného, na displejích evidentně nic nežije. A to na ně saháme prakticky pořád.

Ptáme se, jak je to možné. Není to nějaká chyba?

„Je to zajímavé, ale takhle nám to vyjde každý rok u všech skupin. Tak buď jsou ty displeje tak moc hladké, že se na nich nic neudrží, a nebo je zabije to záření ze signálu.“

Určite doporučuji, je to nenáročné oddechové čtení, plné zajímavostí (a už vyšel i druhý dil).

Odkazy:

KAPLÁNOVÁ, Hedvika. Praha: Mladá fronta, 2024. ISBN 978-80-204-6383-8.

Hedvika Kaplánová: Z blondýny zubařkou

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv