Gustav Meyrink: Anděl západního okna

Četl jsem někde, že může na starých věcech ulpět kletba, kouzlo, které ovládne toho, kdo si tahá takové věcí domů a zabývá se jimi. Kdo ví, co způsobíme, zapískáme-li na toulavého pudla, který nám při večerní procházce přeběhne přes cestu! Vezmete ho z útrpnosti se sebou do teplé světnice, a nakonec hledí čert z jeho černého kožichu.

Vede se mně – pravnuku Johna Dee – jako kdysi doktoru Faustovi? Nevstoupil jsem se zpráchnivělým dědictvím svého bratrance Johna Rogera do dýmu starých posvěcení? Nepřivábil jsem mocnosti, nevyvolal jsem síly, jež bezejmenně sídlí v tomto starodávném haraburdí jako zakuklení červi ve dřevě? (Str. 48)

V historii se k Johnu Dee přimotá Edward Kelly s tajemnou knihou, kterou spolu začnou luštit (a také vyvolávat onoho anděla západního okna, mystickou entitu, která jim slibuje pomoc – ale také žádá oběti…). Děj se posouvá i v současnosti, Müller objevuje v nové hospodyni někdejší Deeho ženu Jane a v ruské kněžně Assje Chotokalunginové ztělesnění dávné protivnice, se kterou svádí boje.

Má ruka chtivě sáhla do stříbrné mísy; cítil jsem, jak nade mnou neodolatelně nabývá moci nezkrotný hlad po těchto trpce sladkých cukrovinkách. A pak – zdálo se mi to jen, nebo to byla skutečnost: světlo v místnosti bylo náhle podivně zelené. Připadalo mi, jako bych náhle seděl pod vodou, hluboko na dně mořském nebo v podzemním jezeře, v ohromné dlouhé potopené lodi nebo na ostrově na dně oceánu. — A v tom okamžiku jsem opět věděl: ať to vše spolu souvisí jakkoli, ať je to prosvítání černé Isais tělem pozemské ženy, tělesné kavkazské knížecí dcery: tato žena zde přede mnou je černá Isais, nepřítel Johna Dee, odvěký nepřítel mého rodu, zhouba dráhy, vedoucí k nadlidství. — A ledově studená nenávist mi stoupala páteří až do temene. Vzpomínal jsem si na Jane, pohlížel jsem na kněžnu a zmocnil se mne zběsilý hnus. Kněžna asi cítila, co se děje v mém nitru, neboť mi pohlédla pevně do očí a pravila polohlasně: »Myslím, že jste učenlivý žák, milý příteli; chápete rychle; je to radost vás vyučovat.« (Str. 231)

Místní zřícenina se záhadně podobá dávnému Mortlake, kde měl Dee svoji alchymistickou dílnu, historie a současnost se dále více prolínají a závěrečné vítězství je ještě daleko…

I tato Meyrinkova kniha je iniciační román, mystikou a okultismem se zabýval a do svého díla je zapracovával. Styl je hutný, obrazový, snový a mnohovrstevnatý, mystických symbolů je ale moc – jsou tu tibetští mudrci, je zmíněná i tantra, hlavní motiv je alchymie a hledání kamene mudrců, objevují se tajemné otevírací koule s práškem uvnitř, broušený krystal, dále černá Isaîs, zdobené kopí Hoël Dhatů, anděl, vyšší mocnosti, tajemná zelená krajina. K dovršení dojde, vysvětlí se kdo byl na které straně, ale dá to trochu zabrat. Ani to neustále přebírání starých listin mi moc nevyhovovalo.

Tohle podobenství o mystické cestě k osvícení zkrátka není pro každého.

Odkazy: