Agatha Christie: Deset malých černoušků

Když už jsem se tady kdysi dávno pustil do přemýšlení, zda byla Agatha Christie opravdu nejlepší detektivkářka všech dob, byla by ostuda něco si nepřečíst. Tedy já jsem to už četl, ale je to tak dávno, že jsem si kromě hlavní zápletky nezapamatoval prakticky nic. O co tedy jde v Deseti malých černoušcích?

Jakýsi pán N. Z. Namy si pozve hosty na Černochův ostrov. Evidentně je dobře zná, ve zvacích dopisech odkazuje na něco z jejich minulosti, a pro každého má nějaký úkol nebo práci. Výsledkem je mimořádně různorodá skupina – je tu bývalý voják generál Macarthur, soudce Wargrave, taktéž ve výslužbě, pán a paní Rogersovi jako služebnictvo, známý doktor Armstrong, mladý lehkomyslný řidič Anthony Marston, protřelý dobrodruh Philip Lombard, bigotní stará panna slečna Brentová, mladá učitelka tělocviku Vera Claythornová… . celkem deset lidí. Stejně jako deset porcelánových figurek černoušků na stole v jídelně. A to není jediná reference na černoušky, v každém pokoji je zarámovaná básnička:

Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osum.
Osum malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedum.
Sedum malých černoušků, šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, do světa šli tři.
Tři malincí černoušci šli ulovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.

Akorát ten konec je trochu jiný – poslední černoušek si nevzal ženu a neměl s ní deset dětí, ale

Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.

Tak. Jako doplněk k odkazované úvaze v úvodu připouštím, že na těch knížkách něco je. Pořád sice pochybuju, že by byla největší detektivkářka, ale bavilo mě to. Ne tolik, abych detektivky začal číst (s čestnou výjimkou Červenáka), ale celkem dost.

Odkazy:

• Deset malých černoušků v Databázi knih
• Deset malých černoušků v ČBDB
• Deset malých černoušků ve Wikipedii

CHRISTIEOVÁ, Agatha. Deset malých černoušků. Praha: Odeon, 1988. 01-102-88.