Agatha Christie. Žil jsem v představě, že její detektivky musí být něco opravdu extrovního - každý ji zná, všude se uznává. Žádnou knihu jsem sice nečetl, ale utrpěl jsem několik dílů televizního zpracování Slečny Marplové a spoustu dílů Hercula Poirota, ve kterém má ČT zvláštní zalíbení, takže můžu pronášet ryze subjektivní soudy. Předpokládám totiž, že - bez ohledu na zpracování - zápletka příběhu zůstává stejná jako v románu.
Čím se její příběhy vyznačují?
Dívat se na ta zfilmování dá, protože jsou skvěle zahraná a anglický venkov zobrazují idylicky a romanticky. Jednotlivé scény a zápletky se navíc střídají v takovém tempu, že mám celou dobu co dělat, abych si zapamatoval postavy a indicie (na snahu postupovat s detektivem, či dokonce snad sám přemýšlet o pachateli, jsem vzhledem k výše uvedenému schématu už dávno rezignoval).
Všechno je tak složité, tak zapletené a tak překombinované, že se to prostě stát nemohlo. A kdyby se přece jen stalo, občas se dějou opravdu divné shody náhod, stejně by nikdo tak vykonstruované zápletky nemohl rozkrýt. Nemůžu si pomoct, ale aby byla detektivka dobrá, musí mít alespoň nějaký vztah k realitě, nějaký náznak uvěřitelnosti.
A ten mi tedy u Christie chybí.
(A zeptá-li se mě někdo,zda znám někoho lepšího, odpovím že ne, protože žánr prakticky nečtu. Z filmů mám rád Colomba. Taky často vykonstruované, ale přístup neodbytného šťourala, všímajícího si detailů, je pro mě uvěřitelnější.)
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.