Teprve druhý den při velké vizitě jsem se dozvěděla, že mě inzultoval sám Velký šéf tohoto oddělení, MUDr. Josef Gral. A že se všeobecné těší upřímné přízni a oblibě. Brzy jsem pochopila, proč.

Byl ojedinělý. Krom běžných lékařských povinností, které vykonával jakoby mimoděk a s lehkostí až nepochopitelnou, nabízel totiž svým ovečkám ještě jakousi těžko definovatelnou a těžko vypočitatelnou nadstandardní péči, jejíž hlavní funkce byla bezpochyby obveselovací.

Jeho vizity byly vždycky malým soukromým představením pro jednoho herce a několik vděčných divaček. Už jenom ty vstupy na scénu! Většinou rozrazil dveře, halasně pozdravil a hned na prahu začal komunikovat. Způsob a intenzitu komunikace přitom z velké míry určovala sama pacientka. Zažila jsem jednou, kterak během tří minut kolegiálně uklidnil neurotickou doktorku, která v Nábřežní ležela už druhý měsíc s neustávajícím krvácením, vzbudil v právě potrativší pacientce chuť na další těhotenství a ještě se s ní obřadně rozloučil a nakonec, už na prahu, vesele zahoukal:

Kdybyste něco potřebovala, Trhlíkovic, brnkněte, já se vrátím z dovolený! Jedu do Chorvatska!”

Další jeho specialitou bylo uklidňování. Dokázal i v té nejméně nadějné situaci nabídnout stébélko, kterého se člověk mohl oběma rukama chytit a pevně držet. A taky uměl odpoutat naši pozornost od drsné reality a předat nám něco ze své nevyčerpatelné zásoby energie, jakkoliv byl tento způsob léčby pro jeho pacientky malinko nebezpečný. (Str. 30)

Styl je stejně kolážový jako u Češtinářek, už tehdy byl vyzrálý a zajímavý. Čtení mě bavilo, přestože tomu trochu chybí příběh.

Ačkoliv… dvě úspěšná těhotenství jsou přece dobrá pointa.

Odkazy: