Ota Pavel: Jak jsem potkal ryby (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Jak jsem potkal ryby Ota Pavel ve své povídkové knize vzpomíná na život protkaný rybařením. Od nejstarších zážitků, kdy ho jeho bratři s sebou příliš nebrali, ale strejda Prošek mu udělal prut a poradil, kde a jak má chytat, přes pytlačení na rybníku za války, až k poválečnému rybaření na řece. Mluví ale také o svém tatínkovi, společenském a trochu bohémském, a o svých dvou starších bratrech, kteří jako židé museli odejít do koncentráku… a kteří se, jako jen málokdo, také vrátili. Přesto jsou to vzpomínky hořké, všechen strach, bída, hlad…

Nejznámější je asi povídka Zlatí úhoři, o dárku k tatínkovým narozeninám, zázračné chvíli, kdy se úhoři zvednou ze dna a berou cokoliv, co jim naservírujete. A nachytáte jich tolik, že bude stát za to roztopit udírnu.

Úhoři tedy budou jako báseň od nejlepších českých básníků. Bude v nich moře, měsíc, řeka, smrt. A slunce, které nenávidí. Bude v nich omastek přepychu, kdy hodovali v kalných nocích, a bude v nich hlad půstu a nekonečného putování. (Str. 119)

Sbírku jsem si přečetl po letech, a ačkoliv rozhodně není špatná, mám pocit, že Ota Pavel byl trochu přeceňovaný. Čím tak okouzloval? Možná kombinací zemitosti s drobným přesahem. A vzpomínáním, podobným vzpomínkám celých generací. Před revolucí ho znal každý; jak je to asi dnes?

Odkazy:

PAVEL, Ota. Jak jsem potkal ryby. Praha: Městská knihovna v Praze, 2020. ISBN 978-80-274-0737-8.

Ota Pavel: Jak jsem potkal ryby

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv