Josef Frais: Válka mezi labutěmi (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Válka mezi labutěmi Filip Vršek, mladík těsně před maturitou, platonicky miluje svou učitelku Johanu, zaobírá se knihami a myšlenkami. Snoubí se v něm nebojácnost mládí s trochou fanfarónství i hrdostí na rod Vršků, vždycky bohatýrsky bojující za své ideály:

Rod Vršků slyne širokými rameny a hubatostí. 30 % mých slovutných předků stalo se básníky, troubadoury anebo loupežníky. Rádi se nadchnou hlubokou myšlenkou, aby ji vzápětí opustili jako tu panenku z lidových písní. Mají rádi prosté věci. Žijí téměř pět století ve městech, a přesto zůstávají venkovany. Mají rádi čisté košile a bílé víno. Nerozumí příliš hudbě ani malířství, ale milují je. Potrpí si na dobrý humor, sedm předků skončilo pro svou lásku k veselí u popravčích špalků. Vymýšlejí si stále nové a nové teorie na všechno. Souzeno věcně, měli by být hubeni podle platných zákonů.

Dům, ve kterém žijeme, postavil praděd Filip Vršek roku 1850. Má dvě podlaží a sklep a ještě se v něm nachodíme, až nám budou brnět chodidla. Děd Karl Vrschek vybavil dům elektřinou, otec Filip Vršek telefonem a já, Filip Vršek Junior, nesmrtelností. (Str. 22)

Vede radostné promluvy s otcem

Otec zvedl hlavu od knihy a uštěpačně mne přivítal. Brzo prý mne vyhnali, řekl.

Přešel jsem to, neboť jsem hrdý.

— Buď zdráv, muži! Přišel jsem tě navštívit a bude-li štěstí při tobě, možná se i zdržet. Neroď mi tedy hněvivu býti a schystej zčerstva nějakou krmi. Rád bych byl syt.

— Ten styl, mladíku, ten styl?!

— Ano, ten, připustil jsem vznešeně. — Získal jsem ho na cestě. Sám Karel, král český, a také, což je méně hodno chvály, římský, etc. etc., poklepal mi milostivě na zde přítomné rameno.

— A proč to dělal?

— Vím já? Klepal jsem snad na své rameno já? Musím já všechno vědět? Já mám svých starostí dost, mi se ještě nemusí přidávat. Ale vážně, já mám hlad.

— Tak si běž něco uvařit a neomračuj mě tady svými konexemi, řekl otec. (Str. 34)

I s dalšími členy rodiny

Kam tedy velíte, Vaše lásky? Budeme spolu jen krátce, nuž, volte! Kam půjdeme, otče? Kam půjdeme, sestro moje milosrdná, dcero mého otce? Potažmo švegruše?

— Nejsem švegruše, jsem sestra, řekla sestra.

— Ale teoreticky bys mohla být i moje švagrová, za předpokladu, že bych byl úplně jiným člověkem, totiž.

— A s takovou náladou bys mě chtěl vzít s sebou? Za chvíli bys ze mě udělal sirotu po Janu Lucemburském. Kdeže! Jdu si číst, to je, co se mě týče, alespoň, řekl otec.

— A já asi půjdu za hlasem svého srdce, řekla Eva. Podívali jsme se s tátou na sebe. (Str. 11)

A celkově jeho život plyne v poklidu, rozčeřený nanejvýš nějakou drobnou lumpárnou.

Až do chvíle, kdy přijde první láska. Je krásná, opojná, a protože první lásky málokdy končívají dobře, je i bolavá.

Tip na knihu jsem si odnesl z Přehledných dějin literatury 3, kde autoři píší VÁLKA MEZI LABUTĚMI (1983) je variací na obraz mládí v duchu Šrámkova Stříbrného větru, s nápodobou vančurovského jazyka a s lehce humorným pohledem. To mě samozřejmě lákalo; po přečtení můžu potvrdit, je to trochu Vančura a hodně Šrámek, ale hlavně, je to takové hodně malebné a milé čtení, i v těch nejvypjatějších okamžicích. A stejně jako ostatní hrdinové (přidal bych ještě Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti Miroslava Stoniše), i Filip si do dalšího života odnáší nesmazatelnou stopu. Ostatně píše to v úvodu:

KDYSI JSEM MÍVAL PLNO KRÁSNÝCH IDEÁLŮ A NEMĚL jsem knírek, dnes knír mám. Kdysi se mi mí atletičtí přátelé vysmívali, že trávím příliš mnoho času v knihovnách a jen velmi málo věnuji se tělocviku, že jsem zbytečně křehký a hned se rozpláču, dnes mí vzdělaní druhové pozorují úkosem mou dřevorubeckou postať a způsoby a přáli by si, abych byl poněkud éteričtější. Kdysi jsem miloval dívku Pavlu, chtěl jsem pro ni skočit ze skály, a dnes ji miluju ještě pořád, jenže tu skálu okousala už hranická cementárna, není už z čeho skočit. Kdysi jsme neměli televizi, proto jsme mohli vyplňovat čas láskami, a proto jsme mohli obědvat třeba i hodinu. Kdysi jsme mívali kapsy plné času. Napsal jsem knihu o těch starých časech, pak se mi kamsi ztratila, a já si umínil napsat ji znovu. (Str. 5, Předmluva)

Odkazy:

FRAIS, Josef. Válka mezi labutěmi. Praha: Práce, 1983. 24-006-83.

Josef Frais: Válka mezi labutěmi

Informace

Kontakt

Google search

Kategorie

Archiv