I druhá sbírka básní (resp. první v pořadí, tvorba z let 2016 – 2017) barvoslepého grónského umělce Olava Hjalmara Roara Hotovsona je skvělá. Zejména titulní báseň, která dala celému souboru jméno, je úžasná. Podstata stádnosti…
(… )
V udusané hlíně
stojíme líně
páchne tu teplo
shluku těl
po čem jsem toužil
už jsem zapomněl
(… )
(Podstata stáda, str. 7)
Souběžně vnímáte sílu doslovného obrazu, to teplo, sounáležitost – a stádnost a nemyšlení líné masy lidí. A vše zarámováno bezchybnými rýmy i rytmem.
Sbírka reaguje na ztrátu politické kultury, lidskosti obecně, ale zahrnuje i témata osobní, lásku:
Až mě posedmé
roztrhá drak
až země si vymění místo
s nebem
až odletí nosná zeď
až můj prach
posolí lesní kapradiny
pak určitě zapomenu
má lásko
(Zapomenu na tebe, str. 24)
nebo to, jak děti s radostí opouštějí dětství – na které pak budou celý život vzpomínat a marně podvědomě toužit po jeho návratu. To až píchne u srdce:
Robinsonovi
mizí za zády
jeho
Ostrov pokladů
a on je šťastný
(Radost z dospělosti, Str. 19)
Jak krátké a jednoduché vyjádření – a kolik toho říká! Dobrodružství nespoutané fantazie ve jméně Robinson; zářící poklad dětství; nevědomost, s jakou se vrhá útrapám dospělosti vstříc, …
Ani s touto sbírkou chybu neuděláte.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.