Barvoslepého grónského umělce Olava Hjalmara Roara Hotovsona možná znáte z twitteru. Průběžně tam ukazuje jak své básně, tak šperky z polodrahokamů, a mezi obojím jsou často perly, obrazné i skutečné. Proto jsem neváhal a objednal si i jeho sbírky v knižní podobě. Diktatura pozitivního myšlení jsou básně a fotografie 2018 – 19
a mimo jiné místy reflektují i události a politickou situaci. Utkvěla mi báseň Kampaň (Str. 14):
mluvil
a
slova sypala se
jako penízky barokního ohňostroje
mluvil
a
zdálo se
že v naší poušti po staletích
počíná pršet
mluvil
a
žebřiňák pádil z kopce
(… )
Ta plynulost, refrén, úplně slyšíte líbeznou řeč jako plynoucí řeku… A ten závěr! Bomba. Nejlepší báseň z celé sbírky.
Není samozřejmě jediná, takže ještě jednu ukázku – báseň Hned (str. 43)
Kdysi to šlo
kráčeti po žhavém uhlí
dní
lámati žulu únavy
smáti se nejčernějším
kočkám
dnes už raději chvíli
počkám
Co dodat? Vedle pomalu tekoucího ledovce času už taky raději chvíli počkám.
Jak ale zmiňoval podtitul, sbírku netvoří jen básně, ale také fotografie. Předpokládám, že jejich autorkou je Martina Havlová (i když jsem to v knize výslovně zmíněné nenašel). Ty jsou moc podařené, v černobílé podobě ukazují stromy; převážně staré, různě pokroucené, ale s nepřízní stále bojující.
K básním se tak dokonale hodí, tvoří s nimi jednotu. Rozhodně doporučuji (Hotovsonův e-shop najdete snadno).
Odkazy:
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.