Jde vlastně o ruskou verzi holistických ideových konceptů jako je Lovelockova hypotéza Gaia, ideje Fritjofa Capry a dalších představitelů tzv. nové vědy (Epstein & Ivakhiv 2003: 1437). Je jej tedy možné vnímat jako ruskou verzi intelektuální větve New Age. Kosmismus vychází stejně jako mysticismus ze staroruské tradice, v ruského pravoslaví a souvisí s fenomény ruské duše a ruské ideje (Fošumová 2006).

Z pohledu kosmistických myslitelů člověk reflektuje vesmír a zároveň ovlivňuje jeho vývoj. Lidská mysl má v tomto pojetí možnost regulovat a přetvářet zákony přírody, osud vesmíru je tedy závislý na lidském vědomí. Lidské vědomí je v kosmistickém pojetí součástí vyvíjejícího se planetárního vědomí, řídí vývoj vesmíru a vede jej ke konečné dokonalosti (Epstein & Ivakhiv 2003: 1436–1437). (Str. 24)

Druhá část je pak charakteristika knih, jejich přijetí a kritika, mluví i o příznivcích knih (Sekta nebo kult?).

Jeden citát z pohledu na jazyk a sloh:

Jazyk ezoterické literatury je stejně jako jazyk Zvonících cedrů stylisticky na nižší úrovni a text mnohdy obsahuje pravopisné chyby. Často se vyskytují pojmy jako je láska, energie, vesmír nebo tajemství a další. Megre používá výrazy začínající slovem rodový, což poukazuje na vliv spisů příznivců rodné víry ve východní Evropě.

Styl vyprávění Zvonících cedrů je svou patetičností a emocionalitou blízký některým velkým dílům ruské literatury, ale i rétorice budovatelských románů. Svou naivností a používáním zdrobnělin se zase blíží ruským lidovým pohádkám. Konkrétní popisy příběhů lidí se všemi jejich detaily bývají součástí jak literatury New Age, tak literárních utopií. Autor tak umožňuje čtenáři více se ztotožnit s obsahem a zároveň uspokojuje jeho zájem o detaily a osobní příběhy. (Str. 40)

Následuje kapitola Zvonící cedry: srovnání s uvedenými ideovými koncepty, v níž autorka prochází synkretismus, eklekticismus, rodový statek, národ, rodové osady, vztah člověka a vesmíru a ukazuje, jak se v knihách projevuje. Tady pro dokreslení malá část ze závěru (v textu je to samozřejmě podstatně podrobněji):

(… ) Proud New Age se ve Zvonících cedrech promítá především očekáváním příchodu nové lepší doby, ezoterickými prvky, holistickým viděním světa a důrazem na duchovní vývoj jednotlivce. Vliv hnutí lidského potenciálu je patrný v tvrzeních o síle lidské myšlenky. Z novopohanství pochází především informace o moudrosti předků a přírody a o nutnosti návratu k tradicím a přirozenému životu pro řešení současné krize. Rodná víra je spojena se Zvonícími cedry jak tvrzeními o výjimečnosti poslání ruského národa, tak vnímáním přírody jako dědictví předků a jako prostoru spojeného s etnikem. Vliv ruského mysticismu pozorujeme především v popisech přírody jako knihy božské moudrosti, ale i jako tajemné dokonalé a přitažlivé. Kosmismus se projevuje především důrazem na sílu kolektivní myšlenky.(… )

(Str. 66)

A tak dál, zdrojů je opravdu hodně a obdivuji, jak se je povedlo identifikovat a pojmenovat. Já bych na to sílu neměl.

Diplomovou práci uzavírá asi desetistránková kapitola Zvonící cedry: Výzva ke změně nebo zrcadlení trendů moderní společnosti?, která mi přinesla vůbec největší překvapení. Totiž to, jak rozporné informace v sérii jsou – a jak to paradoxně přispívá k tomu, aby si v nich našel každý něco.

Kdyby však některým čtenářům přece jen připadalo příliš náročné odstěhovat se z města, najdou ve Zvonících cedrech tvrzení, že to není třeba, protože události na Zemi stejně již směřují dobrým směrem a že stačí, aby v myšlenkách tvořili rajskou budoucnost. Nalezneme zde ale také tvrzení, že jinde než na rodovém statku nemůže být člověk šťastný.

(… )

Zároveň je zde obsažena výzva, aby každý začal nejprve sám u sebe. Pro vytvoření nové organizace společnosti je totiž třeba, aby nejprve proběhla osobní transformace každého jednotlivce. Aby se uskutečnila, je nutné, aby nejprve člověk začal žít na rodovém statku. Teprve ten mu má tuto přeměnu umožnit. Jsou tak nabízeny čtenářům opět dvě možnosti: odejít jednotlivě na venkov a založit svůj rodový statek, tak, jak to již udělali mnozí jiní v rámci tzv. hnutí návratu k zemi, nebo se v rámci organizovaných skupin pokoušet politicky prosadit ideu rodových osad. (Str. 62)

Co říct závěrem? Analýza je to skvělá a bez ní by byl můj pohled na Megreho knihy velmi povrchní. Nezbývá než autorce poděkovat, že svou práci zveřejnila a můžete si ji tak přečíst – a ocenit – všichni.

Odkazy: