„Tam existovalo nebo snad ještě existuje rčení ‚natáhnót brdečka‘, které se užívalo o smrti koní. Brdečko je totiž hanácké pojmenování rozporky, k níž jsou připevněny postraňky zapřaženého koně. Když kůň zemřel v tahu, natáhl nohy, a tím také brdečka, tedy ony rozporky. Kůň zemřel a natáhl při tom brdečka. Slovo brdečka se pak postupem času zkrátilo na brčka. A tuto zkráceninu ti, kteří rčení natáhnout brčka slyšeli, ale nebyli z Hané a nevěděli, že v koňském zápřahu jsou jakási brdečka, pokládali za zdrobnělinu od slova brko a nesmyslně utvořili slovní spojení ‚natáhnout brka‘.
(...) Brdečkům čili brčkům se na Hané také říkalo paprčce. Natáhnout paprče znamenalo totéž jako natáhnout brdečka či brčka. Jenže Nehanáci a nezemědělci nevěděli, co to jsou paprče, a mysleli, že slyší podobně znějící výraz papuče. Takže začali říkat, že zemřelý natáhl papuče. A protože synonymem papučí jsou bačkory, celá ta komedie plná omylů skončila u natažených bačkor.“ (Str. 25)

Nádhera, že? A takových příběhů a překvapivých odvozenin je kniha plná. Dozvíte se, že slovo magor sice vzniklo z cizích slov, ale je čistě české; že palanda souvisí s palácem; s jakou činností medvěda souvisí pendrek; jaký vztah má hroch s šachovou rošádou … a o původu dalších více než 140 slov. Pro fanoušky češtiny nezbytná kniha, resp. knižní série (toto je druhé pokračování ze tří).

nakladatelství Motto, Praha 2004, ISBN 978-80-7246-256-3, cena 199 Kč