Volební slogany 2014 - festival podivností

Jak tak jezdím mezi městy, sleduji billboardy a nevycházím z údivu. Zdá se mi, že ješě nikdy nebyly tak bizarní a nevím, jestli je to jen mým nazíráním, nebo se opravdu tolik urodilo. Nejsou vtipné, nejsou to antikampaně a především – jsou nefunkční!

Co je cílem billboardu? Přesvědčit mě, že mám volit zobrazeného, tedy říct kam volit, koho a proč.

Když se konají komunální i senátní volby najednou, bylo by žádoucí čitelně uvést, kam se vyobrazený obličej chystá. Poznáte to za jízdy z auta? Já ne, můžu jen hádat. Ze sloganu, velikosti a počtu obličejů. V tomto případě z věku soudím, že senát to nebude.

Pokud je těžištěm plakátu obličej a chce po mě, abych volil konkrétního jednotlivce, musím mít možnost si přečíst, o koho jde. Když zůstaneme u zmíněné ilustrace, ani to se z auta nedá poznat. Takže větší písmo.

Proč volit je nejzajímavější. Billboard je zoufalé médium, vejde se tam nanejvýš slogan, pokusy dostat tam toho více automaticky snižují účinnost (je to ostatně stejný problém jako u prezentací):

Nezbývá, než zkoušet vybrat něco krátkého a výstižného, dobře zapamatovatelného a úderného. Což je opravdu těžký úkol a tak není divu, že se objevují kdejaké podivnosti.

„Neslibuji, léčím“ hradeckého kandidáta staví na důvěryhodnosti lékaře – jenže vedle toho, že jde o kvaziargumentaci dovoláním se autority, mě vede spíše k zamyšlení,proč místo léčení jde tam, kde se především slibuje...

„Naše město, naše věc“ je ještě přijatelné, zní dobře, i když je poněkud bezobsažné. Naše je naše, vaše je vaše, nic co by bylo nutné hlásat. Ale budiž, vyjadřuje to odhodlání. To „Uděláme to po našem“ už dobře nezní, je to takové trucovité. Nechce to udělat nejlépe, jak to jde, ale specificky.
„Dejme Pardubicím šanci“ a „Pro Hradecko na 100%“ jsou podobné; pro co jiného, než je příslušné město, by měli zastupitelé pracovat?
„Podpora sportovcům, hasičům, neziskovkám“ – nic proti, ale máme ožehavější témata, dopravu například. Nebo životní prostředí.
„Rozumím mladým rodinám“ – dobrá, ale co z toho vyplývá, kde je program?
Dobré je „Aby v Hradci Králové chtěly žít naše děti“, jen nevím jak bude A. Babiš stíhat Hradec i Pardubice najednou.

„Pojďme do Senátu společně“ zní jako by senát byl ZOO nebo muzeum, kam si spolu můžeme vyrazit, nic to ale není proti jinému plakátu téhož kandidáta, kde vyzývá všechny kandidáty do Senátu na veřejný souboj. Proboha, senát není aréna!

Ale když obě poselství zkombinuji, začne to dávat smysl – půjdeme na turnaj společně a když nás bude hodně, ostatní kandidáty v souboji rozneseme na kopytech… Můj vítěz soutěže o nejdivnější billboard.

Naopak jako nejlepší mi připadá tato kampaň:

Je čitelná, srozumitelná, má jasné poselství a navíc je nápaditá (nejprve se objevily čisté nápisy „Pardubice potřebují víc betonu“ či „Pardubice potřebují víc babiček na hlídání“ a teprve po pár týdnech přelepeny pánem, který nápisy přeškrtl a připsal správné řešení).

Škoda že si hnutí podtrhlo nohy samo. Názvem „Proti koninám“. Jistě, je to jen název, ale i ten vypovídá. Jak je můžu brát vážně, když neberou vážně ani sebe samé? A to nemluvím o tom, že konina je také označení koňského masa a to ve městě s přeseknutým koněm ve znaku a nejtěžší kontinentální dostihovou drahou poněkud odvádí pozornost.

P. S.

• Jen jsem to dopsal, objevil jsem článek plný volebních bizarností. A tak teď vidím, že u nás je to vlastně ještě nádhera!
• Koukám, že Proti koninám je krycí název pro Novou pardubickou ODS. Tak oni se ještě navíc stydí na billboard podepsat...
• Omluvte prosím kvalitu fotek, převážně jsou dělané mobilem a za jízdy.

Aktualizace 4.10.2014: dva články k tématu – další přehled nepovedených plakátů a komentář Michala Kašpárka.