Garr Reynolds: Prezentace a zen (Wuwejův zápisník)

obálka knihy Garr Reynolds: Prezentace a zen Hledat nebo aplikovat zen v nejrůznějších oblastech života, namátkou v bydlení nebo při opravě motocyklu, může být poněkud násilné a pokud jste k podobným knihám rezervovaní, vězte, že Reynoldsova kniha ten případ není. Sám to v úvodu podotýká: Toto není kniha o zenu; je o komunikaci a o trošku jiném pohledu na prezentace, o pohledu, který je v souladu s naší dobou. I když se během výkladu několikrát budu k zenu a k jeho umění odvolávat, bude se jednat spíše o spojení symbolická než doslovná. Zenové tradice nebo praktikování zenu nemají přímo nic společného s dnešním 'uměním' prezentovat. (Str. 7)

Souvislost je především na úrovni zenové estetiky, prostoty a jednoduchosti, v pečlivé přípravě nebo soustředění na přítomný okamžik.

Prezentace... nudné slajdy se spoustou textu, nečitelné grafy, monotónně přednášející člověk, minimální grafická zajímavost, nesouvisející „zpestřující“ obrázky (cliparty), opakující se prvky (firemní patička) a milióny odrážkových seznamů. Všechno špatně! Garr Reynolds používá pojem „prezentace zabitá PowerPointem“ - ano, odrážkový seznam se dělá nejsnáze, ale k tomu PowerPoint a vlastně jakékoliv prezentování není určené. Když vypráví člověk, musí být centrem on, slajdy jsou jen podpůrný prostředek, dokreslení, názorná pomůcka. A když je účastníkům třeba dát informace, ať je dostanou po prezentaci v samostatném dokumentu, prospektu.

Pokud si budete pamatovat, že každá prezentace má tři části – slajdy, poznámky a prospekty, pak nebudete mít tak velké nutkání umístit všechny informace do slajdů. Stačí je umístit do vašich poznámek (za účelem nácviku nebo berličky, když na něco zapomenete) anebo do prospektu. Toto zdůrazňují experti, jako je například Cliff Atkinson. Většina lidí ale stále zaplňuje své slajdy velkým množstvím špatně čitelného textu a dat a poté prostě svoje slajdy vytisknou namísto vytvoření patřičného dokumentu. (Str. 67)

Kniha sama se doporučenými principy zenové estetiky řídí, pracuje se sílou prázdného prostoru - široké okraje jsou neoddělitelnou součástí stránek a dodávají textu důraz. Všechna doporučení jsou bohatě ilustrovaná ukázkami prezentací, do textu jsou vložena krátká povídání dalších uznávaných osobností v oblasti prezentování (např. Nancy Duarte); vytknout lze snad jenom místy trochu trčící angličtinu z překladu.

Podívejte se, co udělá se slajdem změna priorit, přesun textu do obrázku (str. 142-143, obrázky jsou trochu sesunuté k sobě, abych ušetřil místo).

Nečetl jsem mnoho insiprativnějších příruček; i když třeba prezentování nemáte rádi, určitě dostanete chuť doporučované zásady vyzkoušet v praxi.

Hara hachi bu je také princip, který se dá použít na délku proslovů, prezentací, ale třeba i jednání. Bez ohledu na to, kolik času jste dostali, nikdy ho nepřekročte a popravdě je lepší skončit o chvilku dříve. Jak dlouho to bude, záleží na každé jednotlivé situaci, ale zkuste využít tak 90-95 procent z přiděleného času. Nikdo si nebude stěžovat, když skončíte o chvilku dřív. Problém většiny prezentací je, že trvají příliš dlouho, a ne, že jsou příliš krátké. (Str. 204)

Aktualizace 24. 4. 2017: Po letech jsem po knize sáhl, abych si občerstvil principy a doporučení a také abych mohl posoudit, jak moc se mi dařilo či nedařilo se jimi ve svých proslovech řídit. Docela ano, první přečtení způsobilo zlom v nahlížení na prezentace. Napodruhé už to bylo jen takové proskenování a půlku povídání jsem jako balast přeskočil, ale do knihy patří a tak je mé doporučení stále v platnosti.
Dokonce bych řekl, že je to povinná četba.
(Pro kancelářské krysy, pochopitelně.)

Aktualizace 10. 3. 2026: Když už jsem se po rozčarování z Přestaň prezentovat, začni vyprávět vrátil k Moderní rétorice, dal jsem si i prezentační zen. No a vlastně jsem znovuobjevil přesně to, co jsem chtěl původně. Tahle kniha je celá o správném vyprávění za využití prezentací. Pročetl jsem ji od začátku do konce; založil jsem si (opět) doporučení na tři části prezentace – slajdy, poznámky a prospekty, to je vážně tip číslo jedna.

A tentokrát jsem se soustředil na další rady pro sestavování prezentací, od použití prázdného prostoru přes mřížky a „pravidlo třetin“ až po „velkou čtyřku“ – kontrast, opakování, poloha a blízkost.

Kontrast je jedním z nejmocnějších konceptů designu, protože kontrast lze vytvořit mezi jakýmikoli dvěma elementy designu. Můžete dosáhnout kontrastu různými metodami, například manipulací s prostorem (blízko a daleko, plný a prázdný), pomocí výběru barev (temná a světlá, teplá a studená), výběrem textu (písmo s patkami a bez patek, tučné a tenké), umisťováním elementů (vrchol a spodek, odděleně a seskupeně) a tak dále.

Využití kontrastu může pomoci při tvorbě designu, v němž je jedna položka jasně dominantní. Toto pomáhá divákovi rychle „pochopit“ pointu vaší prezentace. Každý dobrý design má silné a jasné ohnisko a mít jasný kontrast mezi prvky (z nichž jeden je jasně dominantní) pomáhá.

Pokud všechny položky a design mají stejnou váhu a slabý kontrast, je pro diváka složité určit, kde má začít. Designy se silným kontrastem vyvolávají zájem a pomáhají divákovi porozumět vizuální stránce. Slabý kontrast je nejen nudný, ale i matoucí. Každý jednotlivý element designu, jako čára, tvar, barva, textura, velikost, prostor, typ atd., může být upraven tak, aby vytvořil kontrast. (Str. 153)

Odkazy:

REYNOLDS, Garr. Prezentace a zen. Brno: Zoner Press, 2009. ISBN 978-80-7413-047-2.

Garr Reynolds: Prezentace a zen

Informace

Kontakt

Vyhledávání

Kategorie

Archiv