Martin Pecina je velmi zkušený knižní typograf, o své práci píše na webu Typofilos a jím upravené knihy jsou natolik výrazné, že si toho všimne i naprostý laik jako jsem já (viz. sbírka básní Světloplaší). Své zkušenosti a doporučení, stejně jako popularizační články uspořádal do kompletu, jehož první vydání bylo záhy rozebrané – když jsem se konečně rozhoupal ke koupení, už nebylo co kupovat. Naštěstí byl zájem takový, že následovalo druhé, rozšířené vydání a u něj jsem už nezaváhal.

Za zmínku stojí jazyk, který se zejména v některých obecnějších pasážích mění přímo v hostinu – je gurmánský, šťavnatý a každou větu si vychutnáte:

„Knižní nakladatel je bytost bezelstná, nadmíru křehká, při neopatrném zacházení hrozí roztříštit se až na samotnou molekulární podstatu. Upřímně se vyděsí při pohledu na čistě typografickou obálku. Na čele mu vyvstávají krůpěje ledového potu už jen při zmínce o netradičním technickém řešení. Tři otčenáše odříká pokaždé, když se paginace přesune ze spodního okraje sazby na kterékoliv jiné místo dvojstránky. Z každé nepotištěné stránky dostává černý kašel, psotník či svědivou vyrážku. Protikladem je mu typograf – rebel, podvratný živel a liška podšitá. Za svou práci bere nehorázné peníze a má neomezené množství času vymýšlet nespočet anarchistických aktivit, kterými nebohého nakladatele vytrvale a se zvrácenou rozkoší deprimuje. Navrhuje nudné knižní obálky, které ani zdaleka nenaplňují spotřební podstatu upravovaného zboží a odmítá přijmout dobře míněné designérské rady od překladatelů, sekretářek a zaměstnanců účetního oddělení.“ (str. 41)

Až dosud jsem se v písmech ztrácel (proč jich proboha v operačním systému je nainstalováno tolik, jak mám vybírat?), typografická pravidla podceňoval až ignoroval a vůbec netušil, jak důležitá součást knihy to je (pravda, vyložené špatné typografie už jsem si začal všímat). Ale už během čtení jsem začal připravovat úpravu písma na blogu, začal používat pomlčku místo spojovníku (nebo znaku mínus), zavedl do článků pevné mezery, trojtečku a připravil se na jednoduché uvozovky. Věru velký pokrok od tohoto článku.

„Kninžní grafika je ideální obor pro solitéry, věčné samotáře a sociopaty. Nemusíte moc chodit mezi lidi, protože skoro všechno se dá vyřešit e-mailem, v horším případě telefonicky. Počítač je pomocník i kamarád – omezuje styk s lidmi na nezbytné minimum. Někdy vypínám telefon, aby mě dopoledne nikdo nebudil, kolem oběda vyřídím poštu a navečer se pustím do pořádné práce, protože mám jistotu, že bude klid, že mě nikdo nebude rušit desítkami zbytečných nezbytností.“ (Str. 187)

Knihu mohu jen doporučit, je vhodná pro laika i odborníka, každý v ní jistě něco užitečného objeví.

Host - vydavatelství, Brno 2012, ISBN 978-80-7294-813-0, cena 349 Kč