Předposlední sbírka Jiřího Žáčka neobsahuje snad ani jednu slabší báseň. Ať už autor mluví o svém rodném kraji, české zemi, o lásce či o stárnutí, pokaždé mě oslovuje. A když k tomu přidáme precizní rýmy a rytmus básní, vzniká opravdu podařené dílo.

List padá. Druhý. Za nimi
další list, další pád.
Čemu nás učí podzimy?
Opadávat a stát
v lijáku, v mlze, bez listí,
jak strážce mrtvých krás.
Až vítr nebe vyčistí, srdce nám sevře mráz.
(Str. 18, Listopad)

Jediné, co mi trochu kazí dojem, je několik textů bez rýmů zhruba uprostřed. Ne že by nepůsobily, ale u básní preferuji řeč vázanou a u Jiřího Žáčka je to kontrast opravdu velký.

---

Aktualizace 24.1.2013: Zamýšlel jsem tuto stručnou upoutávku po dalším přečtení sbírky rozšířit, ale nakonec se mi Žáčkovy silné básně, silná vyznání, rozebírat a pitvat vůbec nechtělo. Proto přidávám alespoň dva odkazy, na rozhovor s autorem u příležitosti vydání Třetího poločasu a na kritiku Františka Valoucha.

A druhou ukázku:

Vytáhni z hrdla láhve zátku
a nalej víno do sklenek.
A svět se zrodí jako na počátku,
svět ze slunečných myšlenek.
(str. 87, Víno)

---

Aktualizace 22. 7. 2021: Tak ještě jedna ukázka, z básně Můj kraj.

Ten kraj, kde země rodí kamení
a kde jsou lidé sami k sobě přísní,
kde živá voda řeči pramení,
tajemná líheň pohádek a písní,
kde místo révy rostou brambory,
(… , str. 14, Můj kraj)

Báseň vyznání stupňuje, až ke krasobolnému závěru. Zážitek.

Odkazy:

• Třetí poločas v ČBDB
• Třetí poločas v Databázi knih

ŽÁČEK, Jiří. Třetí poločas. Praha: Šulc - Švarc, 2009. ISBN 978-80-7244-251-5.