Nejsem včelař a ani žádného včelaře neznám, přesto jsem si vysoce odborný článek „Proč volně žijící včelstva netrpí morem včelího plodu“ (odkaz na konci) přečetl se zájmem. Zase z jiné strany ukazuje, že jakýkoliv odklon od toho, co příroda mnohaletou evolucí vyladila do rovnováhy, je cesta do pekla.
Včelí mor, resp. mor včelího plodu, je bakteriální onemocnění (původce Paenibacillus larvae), při němž dochází k masivnímu úhynu larev. Bakterie vytváří velmi odolné spory, které údajně vydrží až 80 let a snesou teploty 120°C. Krom toho jsou vysoce infekční, takže při prokázání moru ve včelstvu se místo uzavře a včely i veškeré pomůcky se spálí. Je pochopitelné, že i přes finanční kompenzaci je to pro včelaře vždycky tragédie.
Článek vychází z překvapivého faktu, že divoká včelstva žijící ve volné přírodě nemají s morem problémy, ačkoliv bakteriální spory běžně obsahují. Čím to? Autoři (RNDr. Roman Linhart, prof. RNDr. Vítězslav Bičík, CSc., doc. RNDr. Jiří Vagera, CSc.) zvou na virtuální návštěvu divokého včelstva (což samo o sobě je neobvyklé, neboť cit. „cílem naší dosud platné legislativy je, aby včelař při spatření volně žijících včel s pomocí všech dostupných prostředků, sirným knotem počínaje a hasiči konče, včelstvo zničil“) a popisují jeho dynamiku. Ve zkratce se dá říct, že včelstvo se běžně stěhuje a na tzv. starém díle nezůstává ani nezimuje. Opuštěné tmavé plásty jsou pak přirozeně zlikvidovány myšmi a larvami zavíječe.
Při umělém chovu se ale nedoporučuje nechávat včely obměňovat celé dílo plodiště, takže se tam nacházejí části jedno, dvou i tříleté a vyřazené plásty se často používají ještě v medníku. Protože ale při vylíhnutí larvy zůstává její svlečená košilka uvnitř buňky, a protože larva průběžně nekálí, jsou všechny výkaly nashromážděné uvnitř. To pochopitelně není hygienické, nejen pro včely (do takto použitých buněk pak včely nosí med...). Vysoký obsah bílkovin a minerálů přitahuje škůdce (pisivky, rybenky, roztoče, zavíječe, hlodavce) a pokud jsou ve včelstvu přítomny bakterie moru, jsou jejich spory v košilkách. S každým dalším použitím plástu se zvyšuje infekční tlak a propuknutí choroby je jen otázka času.
Infekční tlak, běžná přítomnost spor, jak tomu rozumět? Většina vývojově starých organismů má také „svoje“ choroby, které se koevolucí vyvinuly tak, aby své hostitele nezničily dříve než se stihne rozmnožit a přenést tak původce na další generaci. Jinak by sice nebyl včelí mor, ale ani včely. Protože divoké včely za miliony let nevyhynuly, umí s bakteriemi žít, aniž by je to nějak ohrožovalo. Tím se dostáváme k infekčnímu tlaku - je to množství choroboplodných zárodků, jimž je organismus vystaven v nějakém měřitelném rozsahu - času, objemu vzduchu... (má vlastní definice - žádnou oficiální jsem nenašel; pokud nějakou znáte, prosím do komentářů) Organismy se do jisté míry umějí bránit, jejich imunitní systém zvládá mikroby likvidovat. Čím více jich ale je, tím vyšší infekční tlak - a při určité hranici nemoc propuká.
Zdá se, že to, že se objevují ohniska moru, není způsobeno ani tak onou děsivou nemocí, ale přirodě odporujícímu chovu. Autoři v další části podrobně rozebírají jak při chovu zachovat přirozenou dynamiku, pečlivě článek dokumentují nákresy, a i když jsem už jim nevěnoval takovou pozornost jako textu, nepochybuji, že jejich Rašovská metoda (podle obce Rašovy) funguje preventivně proti mnoha chorobám. Existuje i praktické potvrzení, včelstva jednoho z autorů byla v plném doletu ohniska včelího moru (200 m), a přesto zůstala zdravá (potvrzeno veterinární inspekcí), což u 40-50 včelstev v promořené oblasti nemůže být náhoda.
A když někdo přichází s něčím, co odporuje přijímaným Pravdám, vždy to naráží na komplikace. Tak například zmíněný článek, ba ani odkaz na něj, nemohl vyjít v odborném včelařském tisku - šéfredaktor požadoval jeho posouzení VÚVČ Dol u Libčic, což je akciová společnost. Odborný tisk vyžaduje souhlas komerčního subjektu! Notabene když se právě tento subjekt dlouhá léta zabývá tradičním přístupem k chorobám včel. (dle kapitoly článku nazvané „Dovětek z úst a na plnou odpovědnost prvního autora“)
Článek vyšel včera na Osel.cz, zachytil jsem ho přes RSS čtečku a přečetl, dokonce jsem jej nasdílel jako velmi zajímavý. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se na něj dnes vrátil a místo textu vyskočilo „Tento článek je neveřejný. Pro jeho zpřístupnění se prosím přihlašte, nebo se registrujte.“ Co si o tom pomyslet? Den po zveřejnění už je jen pro registrované? Kdy zmizí úplně a proč? Až dosud jsem zamčený článek na Osel.cz neviděl, a to ho sleduji hodně dlouho.
Ne že by mi to extra vadilo, mně přišel totiž tak zajmavý, že jsem si ho uložil... Ale sem patří funkční odkaz a málokdo se rád někde registruje. Naštěstí dříve než na oslovi vyšel na stránkách SZeŠ Chrudim, takže kdo se chcete podívat na originál, najdete ho zde: Praktické využití přirozené dynamiky včelího díla při potlačování chorob a parazitóz včel a včelího plodu.
Aktualizace 24.5.2009: dnes jsem odkaz na osel.cz zkusil znovu, článek je zpět - tentokrát bez dovětku o nemožnosti publikovat v odborném včelařském tisku, místo něj je komentář redakce, cit. „O vyjádření se k navrhovanému postupu jsme požádali Státní veterinární správu. Zároveň se obracíme o stanovisko na Výzkumný ústav včelařský v Dole. Vyjádření obou institucí, stejně jako dalších odborníků, zveřejníme jako doplněk tohoto článku hned, jakmile je obdržíme.“ Dobrá, ale to se musel článek na týden zakázat celý? Nešlo místo něj napsat „vyčkejte, děláme oponenturu“?
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.