„V dřívějších dobách byly všechny čtyři živly přítomny v lidských zážitcích a prostředí v hojné míře. Země byla téměř všude viditelná. Stavby a předměty se vyráběly z ní a z jejích plodů, aniž by se to někdo snažil zastírat. V křivkách, stvořených z proudů aktivity a také z rostlin a povrchové vody byl všudypřítomný vodní element. Ještě před několika generacemi trávili lidé většinu svého života venku - na čerstvém vzduchu. Oheň, jehož vzhled, vůni, živý pohyb i kontrast každý plně prožíval, rozhodně nebyl pouhým nostalgickým ornamentem. Skrze var a tavicí proces proměňoval - a v domě, pekárně a kovárně lidi sbližoval. Ohniště bylo srdcem společnosti.“ (str. 44)

Praktická doporučení, jak pracovat se zemí, větrem, vodou, kam a kde umisťovat větrolamy a zvlhčující ochlazovadla, jsou tak prostá a srozumitelná, že je až nepochopitelné, proč se tak málo používají. Tím nemyslím zrovna následující obrázek, tam si problémy bránící většímu využití představit umím, ale i ten ukazuje jednoduchost nápadů:

Po zohlednění živlů autor přechází k „tvorbě v kontextu života“, všímá si skrytých nákladů, ekologických aspektů, udržitelnosti versus přijatelnosti (zaujala mě zmínka o tom, jak lidé v Kanadě přebarvili tmavé, teplo pohlcující omítky a kovově lesklé, teplo odrážející okenice nahradili stromy, takže zcela převrátili koncepci energeticky vyladěného domu, protože ... byl ošklivý a nedalo se v něm žít).

„To nás přivádí zpět k pocitům. Slunce nám nejen dodává teplo; zahřívá také naši duši. Vítr, stejně jako jeho síla, nás osvěžuje svými proměnami v průběhu roku. Na zemi se staví a také se v ní zakotvujeme. Voda tu není jen k recyklaci, ale oživuje naši energii a rozpouští naši strnulost.“ (Str. 104)

A tak dál, orientace vůči slunci a světlu, které potřebujeme, chlazení nebo vytápění odpovídající klimatu, inspirace, ale nikoliv idealizace tradičních staveb:

„Někdy, když se se snažíme udržet věci natrvalo, se nám zdá, že minulost znala odpovědi. Původní lidová architektura nebyla jen ekologicky udržitelná. Ztělesňovala úplnou integritu, zakotvenost v místě, propojení se zdroji, lidskými žebříčky hodnot a uspokojení archetypálních lidských potřeb. Její tvary byly jediné, které její technologie uměla vytvořit; dokonale odpovídaly klimatu; přesně manifestovaly sociální kulturu; a byly ztělesněním duchovního pohledu na svět. Oddělit myšlení a cítění, praktické a spirituální, ekologické a lidem prospěšné aspekty lidé v těchto dobách nedokázali. Žili v nerozdělené celistvosti. Dnes je každý tento aspekt přítomen v našem myšlení odděleně.
To neznamená, že svět byl dokonalý. Byl netolerantní, nespravedlivý, pronásledovaný chudobou a často násilnický. Myšlení minulosti propojovalo neznalost, předsudky a přijímání autority s moudrostí založenou na zkušenostech. Kdybychom jen věděli, jak oddělit zrno od plev!" (Str. 35)

Zvuk, jeden z největších stresorů velkých sídel nebo silnic a dálnic:

To bylo pořád ještě "pouhé" prostředí, ale do domů se nastěhují lidé. Jak by mělo vypadat místo, aby se v něm lidé cítili dobře? Jak působí otevřené nebo uzavřené tvary, orientace domů, jak vytvářet komunitní prostor?

„Místa, jejich tvary, formy, prostory, gesta a smyslové kvality mohou být společensky stmelující, jako konkávní prostor, kruhové konferenční místnosti a kuchyň plná páry a jídel, nebo mohou působit rozklad, jako rovné chodby, nádvoří, do kterých ústí konvexní tvary, a klinicky sterilní pokoje. Porovnejme podestu schodiště se sluncem zalitým oknem a vnitřek výtahu, jemně členěný pokoj vymalovaný teplými barvami s hladkou, tvrdou, ledovou a ozvěnou znějící místností.“ (str. 240)

Působivý je popis designu s lidmi, nikoliv pro ně. Christopher Day se snaží vždy navrhovat budoucí domy s jejich obyvateli, společně, ba dokonce sám v pozadí - protože teprve tak, osobní angažovaní všech členů, vzniká společné vlastnictví a komunita. Také mu nejde o dosažení kompromisů, ale o to, aby se všichni dohodli na směru, výhodném pro společenství.

„Ze zkušenosti vím, že když dva lidé mají dva protichůdné názory, bude jich deset mít sto. A také nechci nejnižší (i když vysoký) společný jmenovatel kompromisu. Žádám konsenzus. Ten se může zakládat pouze na podložených hodnotách a na společném procesu, ve kterém získávají svůj tvar.“ (Str. 168)

Zdravotním aspektům je věnovaná další rozsáhlá část, jednak materiální stránce - vzduch v interiéru, osvětlení, elektrosmog, ionizující záření, denní světlo, jednak stránkám nemateriálním - smysly, stimul, stres, rovnováha, okolí, které naplňuje duši... srovnejte tyto dva návrhy nemocničních chodeb:

Po přečtení téhle knihy se začnete na architekturu a své životní prostředí dívat jinýma očima, svět se vám změní. Já osobně jsem unešen.

„I ten nejprostší dům, továrna, kancelář nebo přístřešek obsahuje duši. Je velký rozdíl mezi tím, zda sedíme v místnosti používané jako obchod nebo jako obývací pokoj, zda jsme v kůlně na zahradnické nářadí nebo v kůlně přeměněné na garáž. Duch účelu tradičně ovlivňoval prostor, vzhled, vchod i vnější podobu. Architekti, ať už stavěli georgiánská sídla nebo kancelářské budovy, si ale zvykli navrhovat vnější vzhled budov a vnitřek do nich nějak poskládat.“ (Str. 147)