Pokud jste někdy psali nějakou vědeckou práci, nebo alespoň nějakou práci vědě podobné, třeba diplomovou, jistě si vzpomínáte na úzkostlivou snahu mít správně formální stránku citací. Není to totiž vůbec jednoduché. Dřívější norma (ČSN 01010197) hojně používala čárky na oddělení jednotlivých prvků, v roce 1996 byla nahrazena normou novou (ČSN ISO 690), která používá tečky, větší možnosti formátování a hlavně počítá i s internetem a elektronickými médii, které je potřeba citovat také, čím dál víc. Někdy kolem roku 2000 jsem psal seminární práci o tekutých krystalech - a citoval jsem výhradně z Internetu, žádný jiný zdroj jsem nepotřeboval a ani nehledal.

Aby to nebylo jednoduché, ještě do toho - alespoň v době kdy jsem studoval - vstupovaly prapodivné zvyklosti, které zkostnatělí učitelé na fakultách vyžadovali. Z vyprávění jsem se tak dozvěděl, že katedra geografie má nějaký svůj speciální standard jak citovat, archeologie (pdf) má také své požadavky... Ale norma je jen jedna.

Její kompletní definici ... nenajdete. Předpisy jsou totiž v našem absurdistánu jen pro majetné, můžete si je od Českého normalizačního institutu koupit. Za pěkných tisíc korun. Ještě že existuje spousta zpracovaných návodů (na konci článku jsou odkazy).

Tady si ukážeme jen dvě věci: jak citovat knihu a jak citovat internetovou stránku.

Kniha (monografie)

• První jsou autoři, maximálně tři, nejdříve příjmení, pak čárka, první písmeno jména následované tečkou, středník a další autor. Vše je psáno velkým písmem. Tečka.
• Následuje jméno knihy, kurzívou. Tečka.
• Dále číslo vydání (anglicky, tj. např. 1st ed.). Tečka.
• Pak rok vydání. Tečka.
• Zkratka ISBN a skutečné číslo ISBN. Tečka.

VIAN, B. Podzim v Pekingu. 2nd ed. 2003. ISBN 80-86379-55-8.

To jsou povinné údaje, nepovinných je víc, podtitul, místo vydání, nakladatel, snadno to uvidíte z ukázky:

ŠPAČKOVÁ, A. Moderní rétorika : jak mluvit k druhým lidem, aby nám naslouchali a rozuměli. 2nd ed. Praha : Grada Publishing a.s., 2006. 132 p. Poradce pro praxi. ISBN 80-247-1704-2.

Není mi úplně jasné, proč je důležitější místo vydání (první, následované dvojtečkou) a ne nakladatelství, ale asi to má svůj tajný důvod.

Internetová stránka

Internetová stránka se v čase mění, mívá verze a hlavně URL, na což musí citace pamatovat.

• Začínáme opět autory, pokud jsou známi, pravidla stejná jako u knihy.
• Následuje název stránky, za ním v hranatých závorkách klíčové slovo "online". Tečka.
• Pak verze stránky. Tečka.
• Poté vydavatel, datum vydání, čárka, datum poslední modifikace a v hranatých závorkách klíčové slovo "cit." spolu s datem citování. Tečka.
• A to nejdůležitější - odkaz - je na konci. Nejprve opět klíčová fráze "Available from www:", pak odkaz v lomených závorkách.

Co z toho je povinné se mi nechce hledat, hlavně proto, že to sice může být stokrát nařízeno, ale když to stránka neuvádí (verze, datum, autor...), stejně to použít nejde... No dobře, tak povinný je druh média ("online"), odkaz, verze a datum citace.

JIRKATHOR. Putrescin [online]. 9th. Wikimedia Foundation, 2006-06-30 , 2007-04-27 [cit. 2008-06-13]. Available from www: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Putrescin>

Zdá se, že to není žádná legrace, že? Ale je. S generátorem citací vydavatelství VŠCHT. Nebo s projektem Bibliografické citace. Případně za pomoci Petra Boldiše.