Velmi zajímavá studie snímku, který asi skutečně znamenal zlom ve filmovém umění. Ohromující návštěvnost, ohromující myšlenka a ohromující zpracování vytvořily dohromady kultovní dílo, po němž se vyrojila spousta blouznivců a filozofických vykladačů. Joshua Clover hned na začátku deklaruje, že se nebude zabývat filozofickými aspekty, naštěstí mu ale občas něco unikne, takže o tuto stránku také ochuzeni nejsme.
Filmy popisující tzv. „hranici konstruktu“, tedy setkání se s hranicí uměle vytvářeného světa, tu již byly (Truman Show 1998, Smrtihlav 1998, Třinácté patro 1999). Matrix ale myšlenku "mozku v kádi" pečlivě propracoval a zasadil ji do tehdejší reality, reality roku 1999. Nemalou roli sehrála divácká skupina, která se mohla dobře identifikovat s Neem - skupina lidí, kteří pracují s počítači, v odlidštěných openspace, každý ve své kóji. Internetová bublina vrcholila, ceny virtuálních společností letěly do absurdních výšek... Existenciální nejistota ve světě ekonomické exploze.
Rozhodně velkou roli hraje virtualizace, film na ni upozorňuje při každé možné scéně, uvnitř Matrixu nic není skutečné. A odkazy a dvojsmysly... Scéna, kdy se u Nea zastaví několik přátel pro minidisk - dveře s číslem 101 (binární kód), minidisk ukrytý ve vykuchané knize (knihy přestávají být tím čím bývaly?), kniha je "Simulace a simulakra" (jak příznačné), Neův zákazník jej prohlašuje spasitelem, výroky o "potřebě vypnout" (odpojit?), cesta za bílým králíčkem (s Alenkou do říše divů)... (podle str. 32).
Nesmíme zapomenout na vizuální stránku. Zamrzlý čas, bullet time, poskytuje jakémukoliv divákovi podobný dojem moci a interaktivity, jako ovládání DVD přehrávače, kdy si může čas zastavit, zpomalit, vracet se k libovolné scéně. Tedy podle autora, mně možnost pausnout film až tak převratná nepřipadá, klasické video tu je už spoustu let [mrk]. Zato s inspirací počítačovými hrami souhlasím bez výhrad, Neova výciková místnost jako by z některé "bojovky" vypadla.
Abych to shrnul, studie je to velmi zajímavá, velmi odborná a esejisticky propracovaná. Místy se možná až trochu utápí ve stylistické zručnosti, v každém případě jsou její postřehy přesné.
Recenze na nostalghia.cz, recenze Mileny M. Marešové na stránkách Českého rozhlasu.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.