Počáteční nadšení nad dokonale propracovaným světem mě postupně opouštělo a zhruba od jedné třetiny knihy detailnost, odbočky a poznámky pod čarou snad i trochu brzdily. Zaseknout se měsíc nad jednou knihou je pro mě a můj bobtnající zásobník knih nebezpečná záležitost. Někdy kolem strany 400 se to zase zlepšilo a četl jsem bez zastavení. Kolem strany 550 mi začala vadit upovídanost, tak jsem zkusil experiment - četl jsem přibližně jednu větu z každého odstavce. A taky to stačilo. Kniha by klidně mohla být poloviční bez ztráty kytičky.

Chtělo by to nějaké podrobnější hodnocení, nástin děje, ale po pravdě řečeno nemám chuť - strávil jsem prokousáváním se stránkami tolik času, že je mi líto knize věnovat další minuty. Tak jenom dvěma větami:

• Hlavní postavy jsou ustrašený praktikující mág pan Norrell, jeho extrovertní žák pan Strange a proradný elf „gentleman s vlasy jako chmýří bodláčí“.
• Hlavní zápletky pak roztržky a usmíření, únosy a návraty lidí z Férie a návrat magie do Anglie.

Mnohem více najdete v dalších recenzích různě na Internetu. Namátkou vybírám pagiho, BoboKinga a pak dva blogy, které mě ke knize dostrkaly - Jára Míkovec, píšící, bdící, Taurův (převážně) literární blok.

Všechno o knize včetně recenzí a ukázek je na oficiálních stránkách, tak se tam podívejte (a pozor, aby vás příval chvály z recenzí nesmetl).

Svět to JE perfektně prokreslený, ale poznámky pod čarou se omezují převážně na vyprávění, pověsti a legendy, odkazy na jiné knihy a díla. Vlastně jen literárně rešeršní materiál, co jiné vědy, jiné záležitosti?

Další co mi dělá potíže, je nejasná hranice mezi historickými podklady a fantazií. O anglické mýtomágologii moc nevím - vyskytuje se tam král Havran John Usglass, nebo je smyšlený i on? Samozřejmě, můžu googlit... Alespoň že o elfech a jejich zákeřnosti díky Keltské knize mrtvých představu mám. Odkaz na Byrona a jeho báseň Manfréd potěšil, ježto jsem už měl tu čest. Tak teď vím, že předobrazem byl Jonathan Strange [úsměv].

Netroufám si říct, že je to dílo věrné nejlepším tradicím anglického románu, protože jsem tradiční anglický román nečetl žádný, ale takhle nějak si ho představuji.

Při takovém obrovském rozmachu se příběh - sám o sobe docela zajímavý - utopil a působí mělce. Vlastně mi to připadá přes veškerou řemeslnou zdatnost jako docela průměrná kniha... Nějak se poslední dobou začínám lišit od názoru většiny, to co hodnotí průměrně se mi líbí, to z čeho jsou nadšení se mnou nic neudělá. Asi bych se měl zamyslet, čím to je...