V cyklu Pohanská kytice pokračuji obrázkem k básni Ulita. Její autorkou je Baraka, kterou jste kdysi mohli navštívit na stránkách Eastwick.cz. Mimochodem básně od Baraky jsou působivé až archetypální a proto se jich tu postupně objeví hned několik. Abyste mohli posoudit, zda se ilustrace povedla, nebo ne, přidávám (se souhlasem autorky) i text.
Ulita
Užívám si slastné ticho
v perleťové ulitě,
uvnitř dříme klidná mysl,
našla jsem, co má snad smysl.
Prázdná jsem a přece plná,
stojící a jiskřím v běhu,
v muži jsem a sebe volná,
připlouvám k druhému břehu
z jižních vinic cesta dlouhá...
Odhaluji bílé tělo,
kůži, břicho, život sám
a lehounce našlapuji
k Bohům, k lidem, svou píseň mám.
Aktualizace 9. 4. 2024: obrázek ve větším rozlišení.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.