Nejnovější poznatky o mozku a jeho činnostech, zprostředkované srozumitelně a přehledně. Tak by se asi dala kniha s podtitulem "O vědomí, empatii, altruismu, lásce, zlu a religiozitě" charakterizovat jednou větou, ovšem příliš byste se toho o ní nedozvěděli - a to by byla škoda. Protože tohle dílo rozhodně stojí za prostudování.

František Koukolík se soustředí především na popularizaci vědeckých poznatků o mozku, knižní publikace by se daly počítat na desítky, věnuje se samozřejmě i výzkumu; možná znáte jeho teorii deprivantů. Že je skutečný vědec je poznat z každé věty, přesná vyjádření, označené hypotézy a teorie, všechny pokusy popsané a interpretované, poznámky a odkazy jsou samozřejmostí - máte prostor i zdroje pro vytvoření vlastního názoru. Což je důležité, neboť se pouští do analýzy velmi obtížných oblastí na rozhraní psychologie, filozofie a dalších disciplín - vědomí, racionalita, dobro a zlo, láska a nakonec Bůh.

Jistě, všechno vypadá, že souvisí výhradně s činností mozku, což se nebude líbit idealistům, ale

1. autor vždy říká, že to "svědčí pro", nikoliv že to tak je
2. ono to všechno výhradně s činností mozku souviset může

Výtah z kapitoly věnované altruismu jsem publikoval jako samostatný článek, takže pokračuji ukázkou o etice:

„Často se stává, že na první pohled, bez nějakého přemýšlení, bez zvláštní námahy a pozornosti doslova okamžitě víme 'toto je dobré', 'ono je špatné'. Pravděpodobně bychom místo slova víme měli užít slovo pociťujeme, cítíme. Kolikrát se ve světové literatuře a dramatu, stejně jako v každodennosti setkáváme s člověkem, jenž cítí, že je něco v nepořádku a je pozvolně udoláván brilantní argumentací!
Této zkušenosti odpovídají experimenty. Zjistilo se, že se při všech rozhodováních uplatňují dva souběžné systémy - jeden z nich je 'intuitivní' (to je 'srdce'), druhý 'rozumový'. Každému z nich odpovídá v mozku jiná neuronální síť.
Funkce obou systémů jsou do jisté míry opačné a mohou se dostat do sporu.
Systém intuice je rychlý, běží bez pocitu subjektivní námahy, nezáměrně a automaticky.
Rozumový systém je pomalý, běží s pocitem subjektivní námahy, ze záměrný a kontrolovatelný.“ (str. 95-96)

„Je možné, že starý spor mezi deontologickou a utilitaristickou etikou je sporem dvou funkčních architektur mozku: evolučně podmíněné (sociální emoční sítě) a ryze lidské (analytické poznávací sítě). Potvrdí-li se tento výklad, pak jsou Kantův autonomní etický rozum a kategorický imperativ výrazem prastarého, nevědomého emočního a sociálního cítění sociálních primátů.“ (str. 94)

A na konec něco o povaze náboženského vnímání a náboženských pojmů. Pokusy často ukazují, že věřme něčemu jinému, než si myslíme, že věříme (reakce a odpovědi např. nasvědčují zosobnění Boha, ačkoliv zkoumaná osoba mluví o Bohu neosobním). Zajímavé je také určení toho, co vnímáme jako nadpřirozené:

„Rozlišujeme tedy základní kategorie bytí neboli ontologické kategorie, to znamená předměty a uměle vyrobené předměty, rostliny, živočichy a lidi, a víme, jaké jsou jejich vlastnosti, zvládáme jazyk, mentalizujeme, empatizujeme.
Pojmy označující nadpřirozené úkazy si jsou vzájemně podobné v pěti směrech.
Jsou označeny nějakým pojmem, jsou tedy nositeli lexikálního označení.
Patří do nějaké intuitivní ontologické kategorie, tedy mezi předměty, uměle vyrobené předměty, rostliny, živočichy nebo lidi.
Nadpřirozený jev přitom očekávané vlastnosti intuitivní kategorie bud' narušuje, nebo přenáší vlastnosti z jedné kategorie do jiné kategorie.
Narušení očekávaných vlastností se může týkat jedné ze tří intuitivních poznávacích domén - intuitivní psychologie, intuitivní biologie nebo intuitivní fyziky.
Například ontologická kategorie »rostlina« má intuitivní biologické a intuitivní fyzikální vlastnosti. Neviditelná kapradina je narušením intuitivních fyzikálních vlastností kategorie »rostlina«.
Narušení očekávaných vlastností se může dále týkat přenosu očekávaných vlastností z jedné kategorie do jiné kategorie. Například strom, který myslí, je rostlina s psychologickými vlastnostmi. Také socha světce naslouchající lidským přáním, uměle vytvořený předmět, rovněž získává vlastnosti přenosem. Například pojem duch má intuitivní vlastnosti osoby a intuitivní biologické vlastnosti. Duch vnímá své okolí, pamatuje si to, umí si to vybavit, na základě toho, co vnímal a co si pamatuje, usuzuje apod. Tyto vlastnosti však slučuje s vlastnostmi, které jsou fyzikálně kontraintuitivní: duch nemá tělo a prochází zdí, obvykle nepožívá žádnou stravu a nevyměšuje.“ (str. 151)