Moře. Obrovská masa vody, sahá až někam za obzor, a přitom je tak blízko. Každá vlna příboje zní jako nádech, jakoby celé moře bylo živé a jen tak odpočívalo a klidně oddychovalo. Člověk se docela zklidní, když to poslouchá.
Mám moc rád procházení se po pláži, po tom pruhu mokrého písku, rytmicky zalévaném přicházejícími vlnami, které se s mírným šuměním stahují zpět a zase dorážejí na pevninu.
Krok po ztuhlém povrchu, pak zavíří chladná voda, rej zrníček kolem nohou, zasyčení a proudící pěna a jsem zase na suchu. Pořád dál, zas a znovu.
Vzpomenu si na Barrica a Oceán moře, profesora Bartlebooma, který hledá přesnou hranici moře - těžké hledání. Kde končí moře... V hlavě?
Pojmy jsou dobrá pomůcka, ale ne přesný popis toho, co je kolem (chtěl jsem napsat světa, ale nevím co by tomu řekl GeoN :)). Kde končí moře a začíná řeka, která se do něj vlévá? Co povrch, kde je hranice mezi mořem a vzduchem, v každé vlně a tedy pokaždé jinde? Příliv, odliv, vypařování... Zdá se to tak nejasné, že bude nejlepší nechat to plavat a jít - třeba na pláž.
Zahledět se na obzor a zjistit, že moře končí právě tam.
Hodnocení hvězdičkami používá jako prevenci
opakovaného kliknutí anonymní cookie.
Pokud s tím nesouhlasíte, neklikejte.
Další podrobnosti k cookies zde.