Co se aktuálně děje na půdě didaktiky a pedagogiky, co se zkoumá a jaká jsou trendy? Takové otázky jsem si položil (ano, nejsem úplně v pořádku) a začal se pídit po informacích. Jakožto ideální zdroj se ukázala být tahle publikace, monografie věnovaná vyučování přírodovědných předmětů.

Na začátku se dozvíme něco oblíbenosti přírodovědných předmětů a jejich výuce. Víte který z nich žáci nenávidí suverénně nejvíc? Tipněte si v komentářích. Zábavné je také sledovat srovnání pohledů žáků, učitelů a pozorovatele. Například na otázku "Snaží se učitel o individuální přístup k žákům?" jsou odpovědi (číslo je průměrná hodnota, škála byla od "nedělá vůbec"=1 po "dělá vždy"=5) :

• žáci: 2,41
• učitelé: 3,25
• pozorovatel: 2,17

Pokračujeme teoretickým rozborem individuálních učebních stylů a jejich diagnostiky. Každý člověk má svůj způsob, jakým se nejlépe učí; vychází to už z kognitivních neboli poznávacích stylů, ale do hry vstupují i další složky, např. motivace. Důležitý je především fakt, že výuka, podporující jeden určitý styl, znevýhodňuje žáky se stylem jiným. Proto by je učitel měl diagnostikovat a individuálně podporovat.

Projektová a kooperativní výuka je moderní téma, rámcové vzdělávací plány (RVP, blíže v článcích "Reforma školství, konečně" - díl první, díl druhý) s projekty mocně operují a je jasné, že takové vyučování má mnohem blíže reálnému životu. Žáci pracují na problému, vyhledávají informace, třídí je a zpracovávají, komunikují a spolupracují, své výsledky zaznamenávají, prezentují, rozvíjí se jejich kreativita, prostě ideál. Až na náročnou přípravu, zejména ze strany učitele, náročnou organizaci a náročnou motivaci.

Celou knihu uzavírá problematika integrace přírodovědných předmětů. Snaha učit jednotlivé obory izolovaně je překonaná, poznatky se prolínají, přecházejí mezi obory a výuka by tomu měla odpovídat. RVP dávají škole volnost v integrování, jednak průřezových témat, jednak samotných předmětů. Otázka je, nakolik úspěšně se toho školy zhostí. Mě z příkladů výuky přírodovědných předmětů zaujala Francie - integrování fyziky s chemií; biologie s vědami o Zemi (fyzická geografie a geologie) a dějepisu s občanskou výukou a sociogeografií. Zeměpis, tak jak je brán v Čechách, jako hraniční předmět mezi humanitními a přírodovědeckými obory, mi připadal nesmyslný už na základní škole, takhle integrovaný by byl mnohem lépe stravitelný.

"Současné trendy" jsou vynikající, logicky vystavěné a řekl bych že zajímavé dílo. Snad všechna fakta jsou podložena buď vlastními výzkumy, nebo obsáhlými citacemi (asi 250 zdrojů). Jen se bojím, že je kniha také poněkud teoretická, že ji učitelé z praxe nedokáží dostatečně využít. Ale koneckonců, nejde o metodickou příručku a praktické úkoly lze vyzkoušet třeba v online cvičebnici obecné didaktiky ...