Wuwejův zápisník

Josef Jedlička: České typy a jiné eseje

16.09.2011 00:01, Wu | knihy | komentáře -

obálka knihy Josef Jedlička: České typy a jiné esejeJosef Jedlička byl vzděláním etnolog a estetik, ale protože se při prověrkách na vysoké škole v padesátých letech odmítl zpronevěřit svým zásadám, nemohl pracovat ve svém oboru a do roku 1968 vystřídal řadu manuálních prací v severočeských továrnách. V osmašedesátém emigroval a poté dvacet let působil v rádiu Svobodná Evropa.

Kniha České typy a jiné eseje obsahuje rozhlasový cyklus „České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi“, dále texty o spisovatelích a na závěr esej „Až do posledního dechu“. V ní věcným jazykem popisuje polského židovského lékaře, Janusze Korczaka, který v ghettu vedl sirotčinec, a když nacisté nařídil transport do koncentračního tábora, postavil se do jeho čela. S vlajkou krále Matýska, o němž Korczak napsal dvě knihy a který je doprovázel na jejich výletech, vyrazili na výlet poslední. Starší děti jistě tušily pravdu, ale Korczak to nedal znát a ač jako lékař neměl být zlikvidován, vstoupil se svými svěřenci do plynové komory... Esej jsem dočítal se slzami v očích a znovu připomenutou hrůzou z člověka a nelidskostí, jakých je schopen.

Eseje o spisovatelích mluví o Emanueli Chalupném, Otakaru Březinovi (slovy Jakuba Demla), Jakubu Demlovi, Vojtěchu Birnbaumovi, Albertu Pražákovi a Zbyňku Havlíčkovi. Ačkoliv jsou velmi zasvěcené a až na pár výjimek mluví o autorech neznámých, skrytých outsiderech, příliš mě nezaujaly.

Zato cyklus České typy je skvělý (ostatně kvůli němu jsem si také knihu pořídil). Přehled kapitol:

  • O hrdinství aneb Hloupý Honza
  • O vlastenectví aneb Hrdliččin hlas
  • O skromné idyle aneb Babička
  • O obrazu domova aneb Mikoláš Aleš
  • O maloměšťáctví aneb Otec Kondelík
  • O selství aneb Jan Cimbura
  • O politické sentimentalitě aneb Jan Ratkin
  • O Švejkovi a švejkování
  • Melancholický neklid aneb Jan Maria Plojhar
  • O českém mýtu aneb Alois Jirásek
  • O vládě pravé a nepravé aneb Obyčejný život

Josef Jedlička má výborné postřehy. Například o obvyklém stereotypu „národ Švejků“ říká, že švejkování se v době před Jaroslavem Haškem v literatuře prakticky nevyskytuje, snad někde stopy předstírání a vodění za nos nebo přílišná otevřenost, ale tento jev vzniká až se Švejkem. Je to produkt nové situace, cit. „v civilu se začíná švejkovat až za Protektorátu a teprve na jeho sklonku se švejkování a švejkárna stávají uvědomělým postojem.“ (Str. 52) Dává jej do souvislosti s krizí, překonávání strachu a hledání východiska z této situace.

Není naše vina, jestliže jsme opravdu do jisté míry národem švejků. Švejkování také není samo o sobě způsob odporu, který by si zasloužil zásadního odsouzení. Ale byla by už naše vina, kdybychom národem švejků chtěli být a zůstat. Ono je přece jenom asi lepší vytvářet vlastní dějiny, než se cizími dějinami prošvejkovat.“ (Str. 53)

Další hlavní rys je idylizace skutečnosti (jak píše Benjamin Kuras, máme rádi pohodu a harmonické vztahy):

České myšlení vynakládá většinu své energie na to, aby harmonizovala skutečnost. Obklopeni rozpory a často rovnou uprostřed tragédie, nikdy jsme si nelibovali v krajnostech. Titánská revolta nám byla vždycky právě tak cizí jako ponurý světabol. Naše vzpoury se týkaly nesnesitelné rozpornosti světa a melancholie byla steskem pro ztracené idyle. I naše heroické gesto bylo většinou plodem zoufalství ze špatností světa a nebývalo útočné, ale obětní - na usmířenou. Patrně spíše pýcha a roupy z dobrého bydla vedou k dramatickému stupňování tragédie; životní mizérie, bída, trápení a osamělost si hledají vykoupení v utěšených obrazech míru, pohody a něžných lidských vztahů.“ (Str. 21, O skromné idyle aneb Babička)

A pokud možno harmonické vztahy napříč všemi sociálními vrstvami:

Tvoří-li Němcová svou kněžnu jako osvícenou a humánní paní, naplňuje celkem obvyklý romantický stereotyp; dává-li jí však vstupovat do činorodého kontaktu s Babičkou, splňuje si tak dávnou českou pohádkovou touhu po vrchnosti, s níž by vůbec bylo možno komunikovat, po ucelené společnosti, do níž patřily právě tak společenské vrstvy nejnižší jako nejvyšší. Tato touha není nikterak pouze dobová. Prochází celými našimi moderními dějinami jako ideál státoprávní, s malými přerušeními, která jsme pociťovali opravdu většinou jako situaci z bájí a pověstí. Odeznívá v naší citovosti ten motiv ušlechtilé paní, která se laskavě zajímá o život svých poddaných; toto téma je pro nás obsahem utěšlivé idyly, protože jsme tak zřídka zažili, aby ten, kdo nám vládl, byl ušlechtilý, vzdělaný, soucitný a nápomocný.“ (Str. 25, O skromné idyle aneb Babička)

Pokud vás zajímají specifika českého národa, určitě byste Jedličkovu knihu minout neměli.

nakladatelství Plus, Praha 2009, ISBN 978-80-00-02324-3, cena 199 Kč

12345
1316124060000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online