Tak jsem dočetl 1. díl.
Kromě již dříve zmíněných zádrhelů mi podobně jako Vám vadila ta, jak Vy říkáte "akčnost". Akorát že mně asi nevadila ta akčnost sama o sobě, ale způsob, jakým ji autor neustále vytváří a eskaluje. Ta akčnost nevzniká přirozeně, ale autor k její gradaci využívá otravná klišé známá hlavně z filmů, která se vysokou koncentrací v příběhu stávají ještě otravnější. Vždyť napětí vzrůstá hlavně díky tomu, že někdo z těch zlobivejch spratků zakopne, něco upustí, rozbije atd. Skoro to vypadá, že ti tři hrdinové jsou děti z Jedličkárny. Já za celej život nespadl tolikrát, co Jirka během těch několika hodin svého života (a to jsem i běhal v noci v lese). Když už jsme u běhání, to je další věc. Nevím teď přesně, kolik jim bylo, ale odhaduju tak 12-14 let (protože už byli po základce, ale Jirka zjevně ještě nezasunul). A v tom věku podle mě normální kluk musí utéct svalnatému, natož podsaditému chlapovi ve středních letech, alespoň po sprintových prvních 100 metrech. Což se taky zbytečně nedělo. Aspoň že ti chlapci byli ještě nevyzrálí a nepropadli dosud této problematice:
https://blog.wuwej.net/2022/09/19/jen-gunterova-bible-vaginy.html
jinak bychom ještě museli snášet další gradaci akčnosti kvůli objímání, které ve filmech následuje pokaždé, když se hrdina a hrdinka dočasně dostanou z akutního ohrožení života, bez ohledu na to, že padouch dosud není mrtev, ale zrovna se sbírá ze země, aby hrdinu rozčtvrtil a hrdince roztrhal její ... bibli. Neví, kam na to ti scénáristé (nebo režiséři či ultimátně producenti) chodí.
Ale jinak dobrý.
~