Wuwejův zápisník

Mapa literatury - zobrazení tří největších katastrof 20. století

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2021-09-30 22:41:27
No ty jo.
Přečetl jsem si anotace a komentáře. To musí být síla.
Nevím jestli najdu odvahu, každopádně tohle na seznam rozhodně patří, přidávám.
Díky.
Hana Kubíková
2021-09-29 14:07:55
Jonathan Littell: Laskavé bohyně
- pro mě v tomhle kontextu dost zásadní kniha...
Wu
2020-05-24 21:53:05
A.P.: Je to hrozné, ale jak jsme tu teď v poslední době párkrát o Švejka zakopli, tak mi to nedalo a začal jsem ho opravdu číst. Nad historkami trpím, takže si přečtu pokaždé jednu kapitolu a bohatě mi to stačí. Ale kritika poměrů, která mezi nimi probublává, je nepřehlédnutelná a důkladná. A pečlivě dávám pozor, jestli se někde objeví náznak, že to Švejk hraje. Ne že by to bylo důležité, protože i kdyby Švejk byl čisté prostoduché stvoření, zlomyslnost, ironie a jedovatost je v knize stejně (autorova).

K dadaismu - když se tak na to dívám, ono možná ten příval absurdních historek a situací a vyrovnání se s nimi?

A naprosto souhlasím s Vaším pohledem na (sebe)škatulkismy. Taky jsem nikdy nechápal, proč to dělali, co z toho měli... Musela asi být taková doba, že názor a přístup bylo třeba vyhlašovat a pak za něj bojovat (a pak se v nich cítit svázaní, jako Nezval v surrealismu). A asi proto už žádné nové ismy nevznikají, dnes už se to prostě nenosí a nemá smysl.
A.P.
2020-05-23 20:16:30
A.P.
2020-05-23 20:13:15
Ad Wuův povzdech "jenže mě ty historky tak nudí! A Švejkovy promluvy nejsou nic jiného, než jejich jednolitý proud"

Ale v tom já Vás cele chápu. Ještě horší jsou zlidovělá hesla. Vždycky když slyším někoho říkat "To chce klid a nohy v teple", nebo když to vidím někde napsané na teploměru, případně když přijdu do hospody a tam mají hrdě na zdi napsáno "Kibic drž tlamajznu než tě přes ní čmajznu", mám pocit, že mi něco praskne.

Jenže, podobně jako jm, jsem toho názoru, že Švejkovy promluvy nejsou zase až tak důležité. Což je taky důvod, proč ten film nemůže být moc dobrý, protože film je ze zásady postaven hlavně na přímé řeči. Švejk mi připadá spíš jako pozorovatel a také hybatel, který umožňuje vypravěči popisovat, co se kolem něj děje, a (díky Švejkovu hybatelství) také lidské reakce na Švejkovu přítomnost symbolizující jakýsi "dada ex machina". Myslím, že není náhodou, že o Švejkově minulosti se nic podstatného od vypravěče nedozvíme (kromě toho, že byl superarbitrován pro blbost), ale o mnoha jiných postavách ano - a opět to jsou věci, které ve filmu nejsou (třeba kterak polní kurát Katz ke svému polnímu kurátství přišel nebo až psychologická sonda do duševního vývoje npor. Lukáše).

Pro lepší imaginaci bych Vám doporučil Švejka načteného Oldřichem Kaiserem (kterého považuji za nejlepší adaptaci Švejka vůbec), ale vím, že audioknihy nesnášíte ...

BTW, někde, asi na csfd, jsem četl chválu na německý seriál o Švejkovi, údajně zdařilejší než český film. Dokonce jsou ho našel volně dostupný na tubě (
https://www.youtube.com/results?search_query=die+abenteuer+des+braven+soldaten+schwejk) Leč má němčina je nevalná - neviděl jste ho někdo?

A ještě zpět k Vaší vzpomínce na to, že jste Švejka uváděl už u dadaismu - pravda, úplně jsem na to zapomněl. Přitom zrovna tenhle díl Vašeho průvodce mě dost zaskočil. A to ne jen proto, že byl Švejk v dadaismu (já si totiž pod dadaismem představoval něco ještě praštěnějšího), ale třeba i kvůli Apollinairovu Pásmu v kubismu - sice jsem ho kdysi četl, ale nikdy by mě to nenapadlo. Je to asi tím, že i když jsem měl literaturu rád, tak jsem neměl rád její školní výuku, hlavně právě to škatulkování. Nikdy jsem nechápal, proč prostě nepsali, co chtěli, místo aby se obtěžovali vydáváním manifestů různých směrů, sdružováním ve spolky a pak se v nich hádáním ... ale je fakt, že si vybavuju, že na gymplu nám učitelka říkala, že kubismus měl i odraz v poesii, a že jsme tehdy nějak nechápali, jak se to asi dá udělat. Tak teď už to díky Vám vím :-)
Wu
2020-05-16 21:55:13
Tribun: díky. Od Remarqua jsem četl leccos, třeba Nebe nezná vyvolených, ale je to tak dávno, že mi z toho nic nezůstalo. Černý obelisk si připíšu, a Křižáky taky.
(I když po pravdě, zrovna z tohoto výběru budu vybírat opatrně - literaturou se nepotřebuju a nechci stresovat.)

A.P.: máte pravdu, Švejk tu chybět nesmí. Přitom mám ale pocit, že už se někde objevil... bohužel ta kniha nemá rejstřík (myslím Bohuslav Hoffmann, Jana Hoffmannová: Český jazyk / Česká a světová literatura) a tak jsem musel dost listovat. Oni ho řadí k moderním směrům (dadaismus). Každopádně připíšu si ho i sem, díky.
No jo, nemám ho rád, ale jsem smířen s tím, že si ho přečíst musím. Relativně nedávno (jsou to tak dva roky) jsem ho zase zkusil... jenže mě ty historky tak nudí! A Švejkovy promluvy nejsou nic jiného, než jejich jednolitý proud... To čtení bude bolet.

Milligana si přidávám, to se mi rozhodně hodí a návazná linie humoru také, díky.
A.P.
2020-05-15 19:44:39
Tribun
2020-05-15 09:37:28
Na západní frontě klid je asi čtenářsky nejpřístupnější, ale od Remarqua bych doporučil spíš Černý obelisk nebo Kamarády, i když to není přímo z války. V sekci WWII bys pak neměl vynechat Křižáky na západě. To je tak dobrá kniha, že ji podruhé už neotevřu, protože na to nemám sílu.