Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.
2017-03-16 22:26:20
SV: pod článkem, tam kde je seznam tagů, si napravo rozklineš malinkaté plus v komiksové bublině. Objeví se řádek na komentář, do něj klikneš a musíš se přihlásit, buď účtem na twitteru, nebo facebooku, nebo na wordpressu. Jestli nikde z toho nemáš účet, máš smůlu :).
Teda nemáš, jen se někde musíš zaregistrovat - doporučuju twitter ;).
~
2017-03-16 09:08:14
no vida! ja o Lucienne, že ako sa asi má, a ona tutok! 8 - )
zvláštne, tie energetické stopy, či čo je....
ahoj Lucienne, máš mailík!
a keby som vedela, ako sa u teba píšu komentáre, tak ti to napíšem u teba.
Wu mi pomôže? neviem, ako sa u Lucienne píšu, resp. vkladajú komentáre?
~
2017-03-05 19:26:28
Tribun: že by tohle bylo v jádru odporu? Nikdy jsem o tom tak nepřemýšlel. Každopádně je dobře, že to vybublalo.
Hana Kubíková: přesně, být součást běžné školy, to je to hlavní a přínosné, pro obě strany. Děkuju za tipy na literaturu, metodiky vypadají prakticky a tu knížku si přečtu, jsem na ni zvědavý.
Lucienne: jasně že mám, já když něco dělám, tak pořádně :).
Twitter je prima, mohla bys ho zkusit.
Článek je perfektní, vím přesně, o čem v něm mluvíš. Výhledově napíšu víc v komentáři pod ním.
~
Lucienne Delfína Poláková
2017-03-04 00:32:52
Lucienne Delfína Poláková
2017-03-04 00:32:40
2017-03-03 22:26:50
Hezky! Ty máš ještě blog! Ty se furt odkazuješ na Twitter a na tom já ani nemám účet. Ty multifunkční muži :)
Beru na vědomí :D
Dávám teď dohromady článek o blogování po dvanácti letech, tak jsem hledala prolinky na starou gardu... A vida, přes Lišku jsem se k Tobě dostala.
Hezký den.
~
2017-03-03 19:09:28
Tak dneska jsem teda klikala s velkou zvedavosti, tohle téma jsem tu ještě nezahledla☺ Já inkluzi už několik let ziju, moje ditě se narodilo se handicapem (a to pro skolstvi tim "nejděsivějším" - mentalnim) a já jsem přesvědčená o tom, že vzdělávání v běžné škole je to, co mu v živote pomůže nejvíc. Literaturu bych si asi radit netroufla, mam pocit, že teoreticnosti trpí většina publikaci, která se mi dostala do rukou. Nejpraktictejsi rady jsem našla v metodikach olomoucke pedagogické fakulty
http://www.inkluze.upol.cz/portal/ , zajímavý pohled zvenčí na českou realitu pak nabízí Jana Bradley, speciální pedagožka působící v USA a pak přechodne v Česku v knížce A co ja s tím?
https://m.kosmas.cz/knihy/224523/a-co-ja-s-tim/~
2017-03-03 14:37:22
Odmítání inkluze v naší společnosti je podle mě především důsledkem ideálu soutěže a úspěchu, na kterém je založena. Učitel, který se více věnuje inkludovanému dítěti, se logicky méně věnuje tomu mému intaktnímu (fuj, to je slovo) a tím snižuje jeho šance na vítězství v našich krysích závodech. Navíc normální dítě je kolikrát to jediné, od čeho mohou některé rodiny odvozovat svůj sociální status, to poslední, co je spolu s tím, že jsou bílí, dělí ode dna. Na inkluzi nebyla česká společnost připravena, ale díky poprasku kolem ní se připomenuly věci, které by se jinak dařilo ještě pár let tutlat.
~