Wuwejův zápisník

Viktor Lechta a kol.: Inkluzivní pedagogika

02.03.2017 21:21, Wu | knihy | školství | komentáře -

obálka Inkluzivní pedagogikaInkluze a její zavádění do školství bylo ještě donedávna hodně citované téma, vyvolávalo mnoho emocí a silných vyjádření a tak se mi zdálo vhodné načerpat informace přímo od zdroje. Publikace „Inkluzivní pedagogika“ je sestavená z příspěvků mezinárodního kolektivu, nové vydání je přepracované se zapojením praktických zkušeností, vyšla v renomovaném nakladatelství a vypadala jako dobrá volba.

A opravdu, ukázalo se, že veřejná diskuze byla plná nesmyslů a zavádějících tvrzení.

  • Inkluze neznamená rušení speciálních škol, ty jsou a budou nutné pro nejvážnější poruchy.
  • Před inkluzí už dávno fungovala integrace, žáci s diagnostikovanými poruchami a problémy chodili do běžných tříd a zohledňováni byli pomocí individuálních vzdělávacích plánů. Inkluze mění důraz a zpřesňuje to, jak se škola a výuka mění, aby žák mohl rozvinout svůj potenciál, jak mu školství pomáhá (od požadovaných výstupů, přes použité metody až po třeba osobní asistenty).
  • Křik o narušení homogenity tříd byl planý, žádná třída – snad až na extrémně výběrové – není homogenní, vždy tam je pár bystrých a pár pomalých, pár bohatých a pár chudých, pár hudebně nadaných a pár s hudebním hluchem, a s tím vším si učitel musí poradit.
  • A hlavně, mění se paradigma k akceptaci různosti. Všichni žijeme společně a znát odlišnosti, umět mezi sebou komunikovat, specifika akceptovat, to je sociální dovednost. A po pravdě – v životě i v práci bych mnohem víc využil sociální dovednosti, než našprtaná fakta.

Školy by ve smyslu inkluze měly přijímat všechny děti, bez ohledu na fyzické, intelektuální, sociální, emocionální, jazykové a jiné podmínky a předpoklady. Má tedy jít nejen o děti s postižením a narušením, ale např. i o děti nadané, děti ulice, pracující děti, děti z odlehlých oblastí, z kočujících populací, z lingivstických, etnických a kulturních minorit a děti ze znevýhodněných nebo marginalizovaných oblastí nebo skupin (The Salamanca Statement, 1994). Akceptování rozmanitosti se tedy v inkluzi na rozdíl od integrace týká kromě lidí s postižením a narušením i etnických, jazykových, migrujících a klulturních menšin a jiných sociálně, ekonomicky a jinak znevýhodněných skupin obyvatelstva. Jde často o děti, u nichž existuje zjevné nebo skryté ohrožení – riziko vzniku postižení nebo narušení, případně chronického onemocnění (Lechta, 2010b).“ (Str. 37)

Zpět ke knize. Má část teoretickou a část praktickou, ale i ta praktická je především teoretická. Mluví sice konkrétněji o jednotlivých problémech žáků s tou kterou poruchou, ale učit se podle ní nenaučíte. A například doporučení pro diferenciaci učiva budí v kontextu výuky, kdy má každý učitel ZŠ nejméně dva předměty a v každém pět ročníků, přinejmenším úsměv:

Bulgren, Deshler a Lenz (2007) doporučují vytvořit zhruba 10 otázek z každého učiva/celku, na které budou žáci nebo studenti schopni odpovědět na konci školního roku. Je třeba zapojit co nejvíce otázek na vyšší kognitivní procesy. V dalším kroku učitel vytváří vizualizaci pomocí pojmové mapy, která pomůže určit, jak učivo organizovat a strukturovat. Pojmová mapa umožní studentům vizualizovat si učivo a vztahy mezi pojmy a informacemi. Následně učitel predikuje, v čem budou mít kteří žáci problémy. V tomto kroku je třeba zvážit i silné stránky žáků, které lze využít v jednotlivých částech hodin. Učitel následně vybere strategie vyučování, tedy postupy a metody, které se žák naučí, aby mohl úkoly samostatně zvládnout. V posledním kroku učitel zreviduje plány a cíle, které vybral na začátku. Zde se definuje, co je jádro učiva a co budou podpůrná opatření. Ve výuce učitel v posledním kroku reflektuje vlastní plán vyučování, jestli byly zvoleny metody a pomůcky efektivně a co by měl vyzkoušet v dalších hodinách.“ (Str. 147)

Takto by mohl postupovat teoretik, který si cvičně dává dvě hodiny týdně v jedné třídě, v rámci své postgraduální práce. A to ještě v případě, že ve třídě nemá inkludované jedince s poruchami chování nebo emočními poruchami, protože ti dokáží rozložit sebelepší přípravu.

Obsah obecné části:

  • Inkluzivní pedagogika – základní determinanty
  • Inkluzivní edukace – komponenty a podmínky úspěšné realizace
  • Filozofické determinanty inkluzivní pedagogiky
  • Antropologické determinanty inkluzivní pedagogiky
  • Psychologické determinanty inkluzivní pedagogiky
  • Neurobiologické determinanty inkluzivní edukace
  • Některé kontexty inkluzivní a léčebné pedagogiky
  • Inkluzivní didaktika
  • Neformální inkluzivní edukace
  • Komplexní poradenství v procesu inkluzicní edukace
  • Koncepty inkluzivní edukace v různých zemích
  • Realizace inkluzivní edukace

Jak vidíte, zkoumání je opravdu zevrubné; mě zaujal zejména začátek – filozofické, psychologické a antropologické determinanty. Podklady pro to, proč vlastně inkludovat. Důvodů je spousta, jeden jsem si ale do té doby vůbec neuvědomoval, totiž že u většiny postižení a poruch jde o dopady na sociální pozici ve skupině (více než na schopnosti a dovednosti).

Jakékoli postižení či narušení začíná měnit sociální pozici ditěte, mění se i jeho role v rodině. V každém případě se v porovnání s intaktním dítětem ve většině případů stává závislejším na okolním sociálním prostředí. Pro členy rodiny a blízké lidi není lehké chovat se k takovému dítěti přiměřeně. Především se domnívají, že potřebuje větší emoční podporu, a to se odrazí ve výchovných postojích k takovému dítěti. Rodiče se mu často snaží ulehčit všechno, co dělá, což přirozeně vede k ještě větší závislosti. Dítě si postupně na tuto submisivní roli zvyká, přijímá ji, i když v mnohých případech by mohlo být mnohem samostatnější.“ (Str. 97)

Následuje část speciální, obsah:

  • Zrakové postižení
  • Sluchové postižení
  • Tělesné postižení
  • Nemoc a zdravotní oslabení
  • Mentální postižení
  • Autismus a další pervazivní vývojové poruchy
  • Narušená komunikační schopnost
  • Specifické poruchy učení
  • Poruchy chování a emoční poruchy
  • Poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
  • Nadprůměrné nadání
  • Bilingvismus
  • Interkulturalismus – od multikulturality k plurikulturnímu pedagogickému inkluzivnímu přístupu
  • Sociálně znevýhodňující prostředí

Všimněte si šíře jinakosti, jaká se mezi dětmi vyskytuje, a kterou se inkluze snaží v kolektivu udržet.

Tady už je text konkrétnější, prochází jednotlivé postižení, vysvětluje příčiny, dopady, důsledky, často zmiňuje použitelné metody – ale jak už jsem psal, jejich aplikace nijak nastíněná není.

Kniha je to výborná, rozsáhlá, plná informací, dokonalý základ. A typická vysokoškolská učebnice. Ještě se podívám po nějaké skutečně praktické, nějakém návodu. Chtěl bych totiž vidět reálný příklad několika hodin, řekněme chemie a třeba dějepisu, ve třídě s několika inkludovanými žáky s různými poruchami. Jak probíhá výuka? Jak se zajišťuje, aby se asistent s pedagogem nerušili? Co vše se přizpůsobuje a jak? Kolik času vyžaduje příprava takové hodiny, jak to všechno funguje?

nakladatelství Portál, Praha 2016, ISBN 978-80-262-1123-5, cena 627 Kč

12345
1488486060000

Kategorie

Informace

Kontakt

Sledujte také

Archiv

STRÁNKY ARCHIVOVÁNY NÁRODNÍ KNIHOVNOU ČR

CBDB.cz – Databáze knih a spisovatelů, knihy online