Wuwejův zápisník

David Václavík: Náboženství a moderní česká společnost

Čtěte od konce stránky, nejnovější komentář je jako první.
Podívejte se také na pravidla pro komentáře.
V textu komentáře můžete použít formátovací znaky * (tučné písmo) a _ (kurziva). Uzavřete jimi text zleva a zprava, naformátuje se automaticky.
Můžete také vkládat Emoji.
Pro odběr komentářů k tomuto článku jako RSS použijte tento odkaz.

(požadováno)
(jen osobní / nekomerční)
(ochrana proti spamu)

Zaškrtnutí způsobí, že budete mít předvyplněné údaje (nick, mail, ...) ve formulářích. Řešení je založeno na cookies, zaškrtnutím souhlasíte s jejich použitím. Souhlas můžete kdykoliv odvolat kliknutím zde.
Wu
2015-07-10 01:37:45
Ano, víra je vždy osobní a nepřenosná.

Z čeho ale soudíš, že tu jsou teoretici?
A že zkrachuje společnost?
Alfons
2015-07-09 10:41:36
Wu
2015-06-29 00:03:01
fialka: je tam tradiční příklon k církevní víře - ale celková míra spirituality je srovnatelná se zbytkem republiky.
fialka
2015-06-25 20:56:04
Wu
2015-06-24 23:18:09
jm: narazili jsme na to u Náboženství pro ateisty (http://blog.wuwej.net/2012/07/18/alain-de-botton-nabozenstvi-pro-ateisty.html), mimochodem už se Ti podařilo si tu knihu přečíst? Stojí za to a podle mě mluví přesně o tomtéž, co Ty.

Společenské přepínátko vzhledem k historickému vývoji, který tady David Václavík popisuje, se asi jen tak nezmění... ale nějaká cesta určitě existuje. Z. Vojtíšek, P. Dušek, J. Motl v knize Spiritualita v pomáhajících profesích (recenze bude) definují sedm rovin spirituality - předpoklady, obřady, normy a hodnoty, vyprávění, zážitky, společenství, tvořivost - a hlavně upozorňují, že jejich potřeba může být sycena i nenáboženskými zdroji.

fialka: Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil narážku na Čechy versus Moravany. Já ale myslel Čechy jako obyvatele ČR :)

s těmi dětmi je to těžké, já si nejvíc lámu hlavu, jak dítě dovést k vlastní volbě a jestli to vůbec jde.
fialka
2015-06-23 19:15:43
fialka
2015-06-23 19:13:26
jm
2015-06-22 09:51:53
Náboženství je téma, které mi leží dlouhodobě v hlavě. Nějak se mi zdá, že by pro mě bylo prospěšné/zdravé/dobré být členem nějaké náboženské obce. Ale když nevěřím v boha, tak mi připadá směšné dělat nějaké dramatické kroky. Snad jen kvůli dětem by bylo logické jim náboženský rozměr života dopřát, pokud mi připadá prospěšný/zdravý/dobrý.

Pro lidi, jako jsem já, by bylo nejlepší, kdyby (teorie šťouchu) to společenské přepínátko bylo nastavené obráceně, tj. defaultně by byla od dětství náležitost k nějaké (rozumné, tolerantní) církvi s možností jednoduchého vystoupení nebo přestoupení.